Stav Bečvy a její schopnost vzpamatovat se z havárie, která řeku loni v září vytrávila, bylo jedno z témat, které se probíralo v rámci online diskuze Fórum Bečva. O rybách a řece hovořil jednatel Českého svazu rybářského Rostislav Trybuček, rybář Stanislav Pernický, ichtyologové Pavel Jurajda a Pavel Vrána a ornitolog Miroslav Dvorský z ČSOP Valašské Meziříčí.
Rostislav Trybuček z Českého rybářského svazu zavzpomínal na neděli 20. 9. 2020. „Když mi tehdy rybář Stanislav Pernický volal, co se stalo, měl jsem tendenci to zlehčovat,“ říká Trybuček. Přeci jenom, rybáři jsou zvyklí, že čas od času do řeky unikne močůvka nebo prosáknou silážní jámy. Trybuček nicméně zavolal rybářskému technikovi, aby do Hustopečí jel. „A když mi pak volal, co v řece plave, nestačil jsem se divit. A druhý den v šest hodin ráno už jsem byl s ostatními rybáři v řece,“ vzpomíná Trybuček.
Během šestidenního maratonu bylo z řeky posbíráno na 40 tun ryb. „Vysvobodila nás sobotní povodeň, která úklid ryb ukončila,“ říká Trybuček s tím, že ke konci už byla práce velmi nepříjemná. „Rybí bílkovina se rychle rozkládá a v sobotu už se ryby nedaly nabírat kesery ani saky, ale musela se použít lopata,“ popisuje Trybuček.
Rybáři podle jeho slov odjížděli každý den od uklizené řeky a každé další ráno řeka vydala nové mrtvé ryby. „Přes den jsme posbírali nových 5–6 tun ryb,“ říká Trybuček.
Rybář Stanislav Pernický připomněl proslov ministra životního prostředí Richarda Brabce, ve kterém prohlásil, že řeka Bečva je živá. „Já tvrdím, že v Choryni a Hustopečích je Bečva mrtvá řeka,“ reaguje Pernický. V řece v této lokalitě žije podle něho jen vysazená malá ostroretka, podoustev a mník.
Hydrobiolog a ichtyolog z Ústavu biologie obratlovců Pavel Jurajda se k průzkumu na Bečvě dostal až 25. 9., poslední den před povodní. „Prozkoumávali jsme dvě lokality, pod soutokem rožnovské a vsetínské Bečvy, a pak v Hustopečích nad Bečvou,“ popisuje Jurajda. Řeka Bečva je podle něho jedna z nejlepších řek u nás. „Je to vlastně referenční řeka, má charakter štěrkových lavic, probíhá v ní přirozená reprodukce, je perfektní co do typových společenstev druhů ryb,“ vyjmenovává Pavel Jurajda.
„Na první lokalitě jsme zjistili biomasu přes 500 kg/ha a společenství, jaká tam mají být. V Hustopečích jsme na sto metrech našli deset kousků ryb, makrozoobentos v minimálním počtu,“ vzpomíná Jurajda. Průzkum se opakoval po sedmi týdnech, mezitím se řekou prohnala velká voda, která posunula dno a sedimenty.
Při druhém průzkumu vědci v podélném profilu zjistili makrozoobentos a fytobentos, tedy řasové nárůsty na kamenech, kterými se živý ostroretka. „U makro a fytobentosu jsme nezjistili žádný velký rozdíl. U bentosu byl patrný rozdíl, především v kvantitě,“ říká Jurajda.
Podle něho má řeka obrovskou rehabilitační schopnost, velice rychle se dostává do lepšího stavu. „To ale nic nemění na tom, že havárie byla katastrofická,“ konstatuje. „Z ryb jsme v lokalitě Hustopečí našli pouze vysazené ostroretky. Je dobře, že se tam udržely i přes tu povodeň,“ říká Jurajda.
Dál po proudu se situace zlepšovala v tom smyslu, že v řece byly druhy, které tam měly být. „Našli jsme i pár generačních ryb. Ale biomasa, množství ryb, bylo stonásobně, možná tisícinásobně menší,“ říká Jurajda.
Podle něho má Bečva potenciál, aby se po nějaké době spravila do stavu, který by odpovídal řece tohoto charakteru. „Snad žádná taková havárie znovu nepřijde a řeka bude mít šanci se z toho dostat,“ doufá Pavel Jurajda.
Jedním ze vzácných druhů řeky Bečvy je hrousek Kesslerův. Podle Jurajdy je to tak vzácná ryba, že se i v dobrých podmínkách před havárií vyskytovala v počtu 2–3 jedinců. „Při průzkumu po havárii jsme ho neviděli. Ale to nic nevypovídá, je tak vzácný, že tam může být, jen jsme ho nezaznamenali,“ říká Jurajda s tím, že bude potřeba udělat průzkum v létě.
Daleko lepší situace je podle něho u ouklejky, která byla zjištěna pod Hranicemi. „Byly tam i velké, generační ryby, a je šance, že bude letos slušná reprodukce. Střevle zasahuje spíš ze vsetínské a rožnovské Bečvy a u Choryně končí, dál už přirozeně není,“ říká Jurajda s tím, že silná populace střevle je v horních částech řeky. „Mníka rybáři vysazují, my jsme při průzkumu v řece generační ryby nezjistili, ale to ani při průzkumu tuším v roce 2014. Mník se tu nějak nechytá,“ říká Jurajda. Jak ale doplňuje Stanislav Pernický, mrtvé mníky rybáři v řece po havárii našli.
Ichtyolog Českého rybářského svazu Pavel Vrána se zamyslel na tím, kdy bude Bečva zase stejná, jako předtím. „Dobrá zpráva je, že příroda pracuje rychle a proces obnovy už teď běží,“ říká Vrána. O hmyz se prý nebojí, ten si poradí sám.
„Ale s rybami to není tak snadné. Schopnost ryb rekolonizovat řeku je od přírody daná, ryba umí vytáhnout ze spodních partií kvůli tření,“ říká Vrána. Problém je, že jí v řece stojí v cestě migrační překážky. „Takže to bude rekolonizace s ručením omezeným a rybáři tu musí malinko pomoci. Nejlépe přinést rybu z podobných zdrojů, pokud možno z Bečvy samé, nebo z Moravy,“ doporučuje Vrána.
Je tu ale i špatná zpráva. „Bečva už nikdy nebude jako dřív. Bude tu ztráta genetická,“ vysvětluje Vrána. A přirovnává genetickou ztrátu ryb v Bečvě k vysídlení Sudet. „Sudety jsou dnes rekolonizované, ale nejsou to ti lidé, kteří tam žili před tím. Krajina je tím poznamenaná, změněná a není to takové, jak to bylo před tím,“ říká Pavel Vrána. Takový bude i osud Bečvy. Už to nebude jako předtím. To je podle něho dopad velkých otrav, který na první pohled není moc vidět.
Ryby se podle něho své řece nějakým způsobem přizpůsobují a ukládají to ve své genetické informaci. „Ale trvá to dlouho a my jsme z toho mnoho ztratili. A je to ztráta nevratná,“ vysvětluje dál Vrána.
A připomněl, že nejde jen o ryby. „Je tu i ztráta lidská. Řada rybářů se prostě nedožije toho, že řeka bude zase v takovém stavu, jako byla před havárií,“ uzavírá Vrána.
Ornitolog Miroslav Dvorský z ČSOP Valašské Meziříčí popisuje řeku Bečvu jako velmi cennou řeku, naši největší štěrkonosnou řeku. Bečvu sleduje od 70. let, od kdy se zapojuje do sčítání vodních ptáků.
Dvorský připomíná, že Bečva byla v minulém století kompletně regulovaná řeka. „Povodeň v roce 1997 si vzala řeku z části zpět, renaturovala některé úseky, začali tu hnízdit ptáci, kteří tu dřív nebyli. Vlha pestrá, břehule,“ popisuje Dvorský. „Z bezobratlých tu najdete druhy, které jinde neuvidíte, pavoučka slíďáka břehového.“
Dvorský po havárii zkoumal, jak ekosystém utrpěl. „Není to úplně vytrávená řeka, ale ekosystém utrpěl hodně,“ tvrdí Dvorský.
Při debatě o havárii na Bečvě se dostalo i k záměru postavit na řece Bečvě přehradu Skaličku. Proti přehradě je podle Dvorského celá řada důvodů. Půjde o narušení ekosystému a zničení evropsky významných lokalit. „Obrovské riziko je, že oblast je na vápencích a tlak přehradní vody může dostat vodu do podzemí. Může dojít ke znehodnocení Hranického krasu a lázní Teplice. Nevím, zda si to někdo vezme na triko. Snad zvítězí zdravý rozum,“ říká Dvorský.
Podle něho se řeka s přehradou bude strašně zanášet. „Loni byly tři povodně a všechno, co řeka nesla, by zůstalo v přehradě. Představa Povodí, že tam bude probíhat rekreace, je iluzorní,“ myslí si Dvorský.
Podle Pavla Vrány je Bečva definována pohybem řeky a pohybem splavenin. „Když na štěrkonosném toku uděláte přehradu, zaděláte tím na problém. Budou obrovské náklady na výstavbu a udržování,“ míní ichtyolog Vrána. Jak uvádí, v zahraničí se někdy přistoupí k tomu, že štěrk převáží pod přehradu. „Ale to je podle mě na Bečvě naprosto nevhodné.“ Stavbou přehrady by se podle něho popřel základní princip řeky.