Michal Berg, komentář:
ČIŽP po masivní otravě Bečvy pochybila. I v tom, že nevyužila tzv. zákon o nápravě ekologické újmy. Ten by přitom zajistil, aby spolky, které revitalizaci řeky zajišťují, dosáhly na státní prostředky. Iniciativa je opět na občanech.
Spolky Arnika, Vsetínské fórum a Český rybářský svaz podaly žádost o uložení nápravných opatření podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Občané tak prostřednictvím spolků suplují nekvalitní práci České inspekce životního prostředí, která nejen že včas nezajistila klíčové důkazy potřebné k vyšetření havárie, ale následně také pro řešení vzniklé situace nepoužila nejvhodnější zákon, jejž v českém právním řádu máme.
Nedávno zveřejněná zpráva, jejímž prostřednictvím Ministerstvo životního prostředí oznámilo, že inspekce při šetření nepochybila, tak působí jen jako další dějství absurdního dramatu s názvem Bečva. Je totiž beze všech pochybností zjevné, že inspekce tím, že nevyhlásila řízení o nápravě ekologické újmy dle zákona 167/2008 Sb., nevyužila všechny dostupné právní nástroje.
Výsledkem pak je zejména to, že náklady na nápravu situace nesou rybáři, kterým se pak Ministerstvo zemědělství složitou cestou snaží kompenzovat alespoň část nákladů. Zmíněný nevyužitý zákon přitom jasně říká, že náklady nápravy nese stát, a následně je vymáhá po provozovateli, který ekologickou újmu způsobil.
K zahájení řízení o uložení nápravného opatření přitom inspekci dle zákona stačí pouhé podezření na vznik ekologické újmy. A otrava mnoha desítek kilometrů řeky, ve které navíc žijí chráněné a ohrožení druhy živočichů, je dostačující zcela zjevně. Řízení podle zákona o ekologické újmě navíc nijak nekoliduje s vyšetřováním policie — ta zjišťuje, zda nedošlo k trestnému činu a kdo jej způsobil. Inspekce v řízení o ekologické újmě může při prokazování toho, kdo škodu způsobil, využít poznatků policejního vyšetřování, řízení je ale na policejním šetření nezávislé. Napravit situaci je totiž potřeba bez ohledu na to, jak bude, nebo nebude policie úspěšná.
Náprava situace je navíc dlouhodobý proces. Začíná přímo během havárie, kdy má inspekce oprávnění nařizovat neodkladné kroky, například vylovení mrtvých ryb. Její role je ale důležitá i později, při zkoumání toho, k jak velké ekologické újmě došlo a jaká opatření budou potřeba. Postup při výběru nejvhodnějších nápravných opatření pak nespočívá na libovůli úřadu nebo v našem případě rybářů, ale velmi přesně jej upravuje příloha zákona.
Zákon naštěstí obsahuje ustanovení, že o zahájení řízení mohou požádat i ti, kdo byli ekologickou újmou poškozeni, nebo spolky, které mají ochranu životního prostředí za svou hlavní činnost. V zastoupení advokáta Michala Bernarda tak učinila Arnika, Vsetínské fórum a Český rybářský svaz. Inspekce je povinna řízení, jehož jsou spolky účastníky, zahájit a postupovat podle zmíněného zákona.
Svým krokem mimo jiné chceme změnit to, že tento zákon nebyl od roku 2008, kdy vešel v platnost, v České republice nikdy použit. Jiné země, které zákon proto, že se jedná o transpozici evropské směrnice, mají také, jej přitom v podobných situacích používají běžně.
V ideálním případě by z řízení podle tohoto zákona vzešlo, že povinnost zaplatit náklady nápravy ekologické újmy má pachatel. I pokud by ale tento nakonec nebyl zjištěn, měli by díky řízení všichni ti, kdo jsou a budou v nejbližších letech účastni nápravy života v Bečvě, jistotu, že náklady jim uhradí stát. Samozřejmě se jedná v prvé řadě vysazování ryb, ale do nákladů na nápravu ekologické újmy je potřeba započítat i biologická a jiná měření, která konkrétní míru poškození stanovují, nebo také plánování a další sledování vývoje.
Dalším cílem podané žádosti je změnit zaběhanou praxi a podobným situacím napříště předcházet. Zákon o ekologické újmě není dokonalý a vztahuje se jen na relativně úzce vyjmenované ekologické havárie — například ty, při kterých mohlo dojít k poškození chráněných druhů, poškození kvality půdy nebo vody. I ty ale Česká inspekce životního prostředí ignoruje.
Řízení o Bečvě by proto měly sledovat i další ekologické spolky. Ty by totiž na jeho základě mohly vyhodnotit, zda by v případech, s nimiž se setkávají, nebylo od věci požadovat po inspekci zahájení právě takového řízení. Aktuálně se nabízí třeba kauza zničení stanovišť chráněných druhů při stavbě skiareálu Paprsek v Rychlebských horách, kde policie začala šetřit kroky firmy, za kterou stojí exekutor Míka.
V dlouhodobém pohledu spoluvytváří dosavadní nefunkčnost zákona o ekologické újmě spolu s absencí nástrojů pro finanční kompenzace škod na životním prostředí v České republice takové právní prostředí, které neumožňuje účinné napravování a nahrazování ekologických ztrát.
Vyčíslit hodnotu přírody v penězích je samozřejmě složité. Pokud to ale u havárií nebudeme dělat, bude mít příroda pro ty, co ji znečišťují, hodnotu nulovou. A podle toho se k ní budou i nadále chovat.