Nový experiment na řece Bečvě v podstatě vyvrací dosavadní oficiální závěr vyšetřování loňské otravy — a sice že na vině je rožnovská Energoaqua. S výsledky experimentu byla seznámena sněmovní vyšetřovací komise.
Do prvního výročí otravy řeky Bečvy, které připadá na 20. září, zbývá něco málo přes měsíc. Vyšetřování jedné z nejzávažnějších porevolučních ekologických havárií v tuzemsku provázejí zmatky a hrubé chyby odpovědných institucí, což vedlo k podezření, že hlavním cílem bylo od první chvíle vyloučit z okruhu podezřelých chemičku Deza z holdingu Agrofert, jehož vlastníkem je premiér Andrej Babiš.
A navzdory tomu, že policie koncem června obvinila z otravy Bečvy firmu Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm, převážná část zainteresované odborné veřejnosti, místní aktivní občané a rybáři považují za mnohem pravděpodobnějšího viníka Babišovu chemičku Deza.
Deník Referendum k tématu v uplynulém roce přinesl mnoho zásadních zjištění:
Názorně jsme ukázali, že je nesmysl, aby řeku otrávila rožnovská firma, jejíž výpusť se nachází zhruba tři a půl kilometru nad místem, kde započala masivní otrava ryb. Naopak jsme vysvětlili, že mnohem pravděpodobnější se jeví varianta Deza, která je od začátku otravy vzdálená několik set metrů.
Odhalili jsme utajenou havárii, která v Deze nastala v noci před otravou řeky.
Poukázali jsme na selhání institucí, které mají kauzu vyšetřovat. Vedle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) jde zejména o Českou inspekci životního prostředí a Policii ČR.
Zjistili jsme, že policie vyšetřuje, kdo ze zaměstnanců Dezy poskytl Deníku Referendum informace o utajené havárii.
Pořídili jsme šokující rozhovor se soudním znalcem Jiřím Klicperou, který k případu vypracoval posudek, a vysvětlili jsme, v čem jsou jeho názory problematické až skandální.
Doložili jsme, že Deza je patrně neoficiálně napojená na výpusť ve Lhotce nad Bečvou.
Nový a zcela zásadní dílek do seznamu, který sám o sobě zpochybňuje oficiální vyšetřovací verzi, nyní přináší profesor přírodovědec Jakub Hruška. Ten ve spolupráci s rybáři provedl experiment, který dle jeho slov to, že by za otravou mohla stát rožnovská firma, přímo vylučuje.
Můžete popsat experiment, který jste provedli?
Do takzvaného rožnovského kanálu jsme v místě jeho ústí do Bečvy 27. července zhruba v půl desáté ráno vylili rozpuštěný chlorid sodný, tedy kuchyňskou sůl. Následně jsme si pod prvním jezem po proudu, tedy asi o šest set metrů dál, stoupli s kolegou rybářem každý zhruba čtyři metry od břehu a s pomocí přístrojů jsme měřili elektrickou vodivost vody. Ta je ovlivněna právě přítomností chloridu sodného. Takto jsme zjistili, že už v těchto místech je chlorid sodný rozmíchaný po celém korytě řeky.
Odebrali jsme také vzorky vody a ty nám ukázaly, že koncentrace byla na obou březích prakticky stejná. Jinými slovy: zjistili jsme, že pokud by z rožnovského kanálu vytekla do Bečvy nějaká látka, promíchala by se dokonale po celé šířce řeky už pod prvním jezem.
Mám s takovými experimenty mnohaletou zkušenost ze své profese. V minulosti jsem je prováděl opakovaně, i když k jiným účelům.
Prováděli jste tento experiment za stejných podmínek, jaké panovaly vloni v září, když nastala masivní otrava řeky Bečvy?
V době experimentu byl průtok v Bečvě 3,1 kubíků za sekundu a 20. září to bylo zhruba 2,8 kubíků. Čili minimální rozdíl.
Co pro vás z tohoto experimentu vyplývá?
Vyplývá z toho, že je nemožné, aby se látka, která vloni v září otrávila Bečvu, do řeky dostala více než tři kilometry nad místem, kde nastal masivní úhyn ryb, jak nyní tvrdí oficiální vyšetřování policie nebo soudní znalec. A že zdroj otravy tedy musí patřičné orgány hledat jinde než v rožnovském kanálu.
Chtěl bych zdůraznit ještě jednu věc. Mnozí lidé si myslí, že voda v řece teče rychle. Ale není to pravda. Jak jsem řekl, experiment jsme zahájili po půl desáté. První zvýšenou vodivost v řece, jsme zaznamenali až v 11:24. Chlorid sodný tedy do těch míst dotekl až skoro po dvou hodinách. Kdyby tímto tempem měla jedovatá látka vloni v září překonat zhruba tříapůlkilometrový úsek, trvalo by to možná ještě šestkrát déle. Je opravdu nepředstavitelné, že by na tom úseku za takto dlouhou dobu nezemřela ani jediná ryba.
Konfrontovali jste se svým zjištěním někoho? Například soudního znalce Jiřího Klicperu, který si stojí za tím, že toxická látka po celou dobu oněch tří a půl kilometru tekla při pravém břehu řeky?
Ne, dělali jsme to proto, že jsme chtěli najít odpovědi na otázky, které pálí nás samotné.
Jste v kontaktu s výzkumným ústavem ve Vodňanech, který rovněž zpracoval posudek pro policii a přiklonil se k závěru znalce Klicpery? Budete se svým experimentem seznamovat vsetínskou kriminálku?
S nikým z Vodňan v kontaktu nejsme. Co se týče policie, předpokládal bych, že naopak ona bude v nejbližších dnech kontaktovat nás. Zatím byly naše závěry prezentovány sněmovní vyšetřovací komisi toto úterý. Ovšem rolí komise není odhalit viníka otravy, ale vyšetřit postup jednotlivých institucí, které měly šetření havárie na starost.
Provedli jste, nebo budete provádět tento experiment také pro výpusť z Dezy, případně pro podezřelou výpusť ve Lhotce nad Bečvou? Ostatně, jeden starší odborný článek, který jsme citovali v Deníku Referendum, obdobným experimentem jako jste provedli vy, zjistil, že kdyby toxická látka unikla z Dezy, promíchala by se po celé šíři koryta právě v místě, kde začaly v září masivně umírat ryby.
Neprováděli, ani se k tomu nechystáme. Pozornost vyšetřujících orgánů se teď soustředí na rožnovskou výpusť a na ní napojený areál. My jsme přinesli poznatek o tom, že je to nesmysl.
Ostatně, v sedmdesátých letech se jedna kyanidová havárie v Rožnově pod Radhoštěm skutečně stala. A pamětníci říkají, že ryby umíraly hned u výpusti.
Zákon 167/2008 o předcházení ekologické újmě je transpozicí unijní směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, což je nástroj, který má vést k větší prevenci znečištění prostředí například tím, že důsledně prosazuje princip znečišťovatel platí a že na škody na životním prostředí hledí šířeji. Na příkladu Bečvy by tedy nehodnotil jen škodu na mrtvých rybách, ale škodu na říčním ekosystému jako takovém. Cílem nápravných opatření, které zákon může nařídit, má pak být obnovení, ozdravení nebo nahrazení poškozeného přírodní zdroje nebo jeho zhoršené funkce a poskytnutí přiměřené náhrady za ně.
Ekolist.cz se v červnu, kdy spolky podaly žádost, obrátil na Českou inspekci životního prostředí s dotazy ohledně nepoužití zákona o ekologické újmě a kroku spolků. "V současné době nesouhlasíme s právním názorem sdružení Arnika," odpovídal tehdy za Českou inspekci životního prostředí její mluvčí Jiří Ovečka. ČIŽP se podle jeho slov možností využití zákona o ekologické újmě v případě havárie na Bečvě zabývala ještě předtím, než zasedli odborníci z veřejnosti. "Dospěla přitom k jednoznačnému závěru, že do doby ukončení šetření Policie ČR, která má označit konkrétního viníka, nelze určit, zda se na tento případ vztahuje zákon o ekologické újmě či nikoli. Nicméně podáním sdružení Arnika se budeme zabývat," odpovídal v červnu Jiří Ovečka za ČIŽP.
Dnešní stanovisko popisuje mluvčí Ovečka takto: "Stěžejní skutečností, že bylo zahájeno řízení, bylo přijetí žádosti o uložení nápravných opatření dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Přijetím této žádosti od osob, které jsou oprávněné tuto žádost podat, bylo řízení automaticky ze zákona zahájeno. Inspekce v rámci řízení mimo jiné zahájila přípravu odborných podkladů k posouzení, zda se jednalo o ekologickou újmu dle předmětného zákona." Podle mluvčího se názor inspekce nezměnil.
Podle právního názoru Arniky platná právní úprava nebrání souběžnému vedení správního řízení o uložení nápravných opatření správními orgány a trestního řízení orgány činnými v trestním řízení, každé z těchto řízení má totiž jiný účel. "Náprava vzniklé ekologické újmy a prevence vzniku dalších havárií je stejně významná jako samotné hledání původce znečištění a jeho potrestání," stojí v tiskové zprávě Arniky. "Dosavadní nefunkčnost zákona o ekologické újmě spolu s absencí nástrojů pro finanční kompenzace škod na životním prostředí spoluvytváří v České republice právní prostředí, které neumožňuje účinné napravování a nahrazování ztrát na životním prostředí."
„Věříme, že inspekce fatální selhání odčiní a řízením přispěje k nápravě škod. Dohlédneme na to, zda řízení aktivně vede a probíhá paralelně s trestním vyšetřováním tak, jak ze zákona má,“ říká Kamil Repeš z Arniky.
Jak tvrdí Arnika, úkolem ČIŽP bylo zajistit nezbytná preventivní opatření a zahájit řízení se všemi podezřelými provozovateli, kteří podle integrovaného registru znečišťování a evidence o odpadních vodách vypouští do řeky Bečvy kyanidy. Náklady na opatření hradí ČIŽP ze státního rozpočtu, nakonec je však ponese usvědčený pachatel otravy.
„Výlov uhynulých ryb, odvoz do kafilerie a vysazení nových ryb do Bečvy dosud financoval Český rybářský svaz z vlastních zdrojů a prostředků, které zaslali dárci na transparentní účet Bečva 2020. Přislíbené dotace ze strany Ministerstva zemědělství jsou prozatím ve stavu vyřizování. Nečinnost ČIŽP se v tomto případě dá považovat za jasné porušení zákona o ekologické újmě,“ upozorňuje Stanislav Pernický z Českého rybářského svazu.
Řízení o uložení nápravných opatření zahájila ČIŽP dnem doručení žádosti spolků, tedy 17. června 2021.
Soudní znalec Jiří Klicpera, jehož posudek je základním vodítkem pro postup Policie ČR, se veřejně prezentuje jako vášnivý technokrat, příznivec konspiračních teorií, člověk bez soudnosti. Jako člen ČSSD byl příznivcem koalice s ANO.
Jiří Klicpera na sebe sám ve veřejném prostoru upozornil, že je soudním znalcem, který pracuje na posudku, jenž měl napomoci odhalení viníka otravy řeky Bečvy. Navzdory zákonem uložené mlčenlivosti o případu hovořil s Deníkem Referendum a Reportéry ČT.
V rozhovorech upoutal pozornost řadou bizarních výroků ve stylu „Důkazy jsou chabé, ale viníka znám.“ Na svém veřejném facebookovém profilu prezentoval fotografii ze svého pokusu na Bečvě, který měl prokazovat, že toxické látky mohly putovat z kanálu v Juřince takřka tři kilometry předtím, než začaly trávit první ryby.
Na námitku Deníku Referendum, že poměry v řece na místě to vylučují, odvětil, že „nerozumíme hydraulice“. A fotografii, z níž bylo zřejmé, že barvivo, které k podobnému experimentu použil, jak se pochlubil „jako první na světě“, už pod prvním z obou masivních jezů dosahuje k oběma břehům, ze svého Facebooku raději stáhl.
Na svém profilu ale ponechal celou řadu veřejných příspěvků, které ilustrují jeho myšlenkový svět — je to svět konspiračních teorií, nesoudnosti, zášti k institucím, jako je Sněmovna či Česká televize. A také předpojatosti ve věci, kterou má nezávisle hodnotit.
Už 14. prosince 2020 sdílel prohlášení ředitele České inspekce životního prostředí Erika Geusse k havárii na Bečvě, které celé lze shrnout do jedné charakteristické věty z jeho obsahu: „Česká inspekce životního prostředí nic nezanedbala, v ničem nepochybila a nikoho nekryje.“ Jiří Klicpera ke Geussovu prohlášení na svém Facebooku napsal: „Inspekce se rozjela do dost slušné spolupráce.“
Demokracie v Bělorusku, přehrady a kanál Dunaj-Odra-Labe
Soudní znalec Jiří Klicpera letos 6. března 2021 v době nejzuřivěji vrcholící vlny pandemie na Facebooku také zveřejnil svou představu o tom, jak ji vyřešit.
↗
Nic jiného není třeba. Foto FB Jiří Klicpera
O pár dní dříve, 1. března 2021, se podělil o svou radost nad verdiktem štrasburského soudu, který ponechal zámek Opočno ve vlastnictví českého státu: „Konečně měl někdo rozum a usekl havloidní restituci.“
Jiří Klicpera má názory také na mezinárodní politiku. 14. prosince 2020 zhodnotil volby v USA: „Jaký je rozdíl mezi volbami v Bělorusku a v USA? Tři měsíce.“ I o rok dříve, 15. května 2019 se podělil o své smýšlení o poslední evropské diktatuře: „Byl jsem v Bělorusku opakovaně na auditech a mohu potvrdit, že tato země, stejně jako Moldávie, je přátelská a demokratická.“
↗
Pseudoekologové pálí v kamnech tzv. obnovitelné zdroje. Foto FB Jiří Klicpera
10. července 2020 zase představil své názory na řešení sucha: „…tyhle srážky nezastaví žádné rybníčky, jestli nezačneme stavět opravdické přehrady, budeme za chvíli na suchu, protože nám to všechno odteče do Německa, Polska či do Dunaja…“ O dva roky dříve se vehementně zastal i kanálu Dunaj-Odra-Labe: „Zase ukázka manipulace s veřejným míněním. Stačí do titulku napsat Zemanův kanál a hned je půlka národa proti,“ vystartoval 5. listopadu 2018 na Bedřicha Moldana, který megalomanský plán v médiích kritizoval.
Jiří Klicpera se také na svém Facebooku svěřil s názorem, že to, co vypouští chvaletická elektrárna je v pořádku. Doprovodil to podivuhodnou konstrukcí o tom, kdo reálně znečišťuje ovzduší: pseudoekologové, kteří „pálí v kamnech tzv. obnovitelné zdroje“.
Blbové z ČT, poslanec Kraďousek, programová shoda ČSSD s ANO
18. března 2020, v počátcích pandemie, se Jiří Klicpera rozvášnil na Českou televizi a opozici za jejich kritiku neuspokojivého stavu hmotných rezerv: „Debilita našich politických špiček, a dokonce i TV moderátorů už dosahuje vrcholu (možná)… Blbové z ODS a TV jsou schopni útočit na každého kdykoli…“
Jen o pár dní dříve se ale pochlubil, že pokud jde o opatření k pandemii, „měl pravdu, jako vždy“.
↗
Jako vždy. Foto FB Jiří Klicpera
Jeho výlevy na adresu poslanců v rozhovoru s Deníkem Referendum nebyly tedy náhodné, spíše se jedná o hluboce ukotvené přesvědčení. 2. prosince 2018 tvrdil: „Jak už jsem napsal nedávno, politici v parlamentu se hodiny zabývají naprostými pitomostmi a předváděním se v předem jasné záležitosti. Včetně známého Kraďouska.“
Jiří Klicpera má ovšem názor i na humor.
↗
Ani filtry facebooku si s takovou rafinovaností neporadily. Foto FB Jiří Klicpera
26. dubna 2018 se Česká televize v anketě mezi členy ČSSD, zda by měla strana vstoupit do koalice s politickým hnutím ANO Andreje Babiše, dotázala i Jiřího Klicpery, který byl ve vysílání představen jako člen výboru strany v Lázních Bohdaneč. Jeho odpověď zněla: „Program sociální demokracie a hnutí ANO je z nějakých třeba 80 % shodný. Takže kdyby do toho ČSSD nešlo, tak to znamená, že popře svůj vlastní program.“
Samozřejmě, že je osobní věcí soudního znalce Jiřího Klicpery, jaké názory vytrubuje do světa na svém veřejném profilu v sociální síti či jako východočeský sociální demokrat. Jistě jsou známy případy svérázných géniů, kteří ve své disciplíně excelují, ale přitom projevují excentrické názory.
Přesto je na místě na myšlenkový svět soudního znalce Jiřího Klicpery upozornit. Jeho posudek je totiž tím, co přinejmenším výrazně přispělo k tomu, že Policie České republiky v pátek 25. června v jednom z nejsledovanějších případů odeslala obvinění do Rožnova pod Radhoštěm.
Obvinění v případu loňské otravy řeky Bečvy, které vznesla policie vůči jedné fyzické a jedné právnické osobě z Rožnova pod Radhoštěm na Vsetínsku, přišlo po dlouhé době. ČTK to řekl jednatel severomoravských rybářů Rostislav Trybuček. Doufá, že se vyšetřování podaří dotáhnout do konce a usvědčit skutečného viníka ekologické havárie, kterou podle České inspekce životního prostředí (ČIŽP) způsobily kyanidy. Uplynulo od ní více než devět měsíců.
"Byl bych rád, aby se tahle věc dotáhla do konce, protože bez oprávněného viníka by to nemělo skončit. Já jsem vždycky říkal, že je mi úplně jedno, kdo to byl. A že bych strašně rád, aby byl v kauze někdo obviněn, ať se viník najde. Samozřejmě je to po dlouhé době, lidé jsou pesimisté, asi to bude běh na dlouhou trať," uvedl Trybuček.
Kritický je vůči délce prověřování kauzy. "Strašně špatně je, jak dlouho to trvalo. Protože lidé si udělali hypotézy sami. Když nedostanou jednoznačnou odpověď, tak si udělají závěry sami. Já se na ně za to nezlobím, také jsem byl netrpělivý," řekl jednatel rybářů.
Koho konkrétně policie obvinila, neuvedla. Server iDNES.cz v květnu napsal, že posudek, který si policie nechala v případu zpracovat, podezírá z otravy řeky kyanidy firmu Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm. Její ředitel Oldřich Havelka to následně na dotaz ČTK odmítl, dnes nechtěl informaci policie o zahájení trestního stíhání komentovat.
Firma spravuje tovární areál bývalé rožnovské Tesly, nyní v něm podniká asi 55 firem. Energoaqua zajišťuje v areálu i čištění odpadních vod, odcházejí z něj kanálem, který zhruba po 16 kilometrech ústí ve Valašském Meziříčí do Bečvy. Právě tento kanál jako možný zdroj znečištění Bečvy už v minulosti označila ČIŽP i policie. "Je to pro rybářskou veřejnost určitě překvapující, ale měl jsem v posledních 14 dnech možnost mluvit s odborníky, docela jsem se ptal, oni mi věcně argumentovali a nevylučuje se to," řekl Trybuček. První leklé ryby totiž rybáři podle něj zaznamenali zhruba až tři kilometry pod výpustí.
Havárie postihla Bečvu v úseku pod Valašským Meziříčím na Vsetínsku až po Přerov. Jedovaté látky do vody unikly loni 20. září, podle odborníků poškodily celý vodní biotop a podmínky pro všechny na vodu vázané organismy asi na 40 kilometrech toku. Do kafilerie odvezli rybáři přes 40 tun ryb. Řeku znovu zarybňují, po otravě do ní vysadili například podoustve a před několika týdny také parmy. "Teď budeme mít chvilinku klid, řekl bych do konce září. Uvidíme, jestli průzkumy ukáží, že se násada chytla," uvedl Trybuček.
K opětovnému zarybnění využívají rybáři peníze z příspěvků, které přijímají na transparentním účtu, i finance poskytnuté ministerstvem zemědělství. Bečva je podle Trybučka specifická svou druhovou skladbou, sehnat odpovídající násadu proto není pro rybáře jednoduché.
Kvůli loňské otravě řeky Bečvy na Vsetínsku policie obvinila jednu právnickou a jednu fyzickou osobu z Rožnovska. Konkrétní jména nesdělila. „Bylo nám sděleno obvinění,“ reagoval na dotaz iDNES.cz jednatel společnosti Energoaqua Oldřich Havelka. Upřesnit, zda se v jejich případě obvinění týká firmy, nebo konkrétního člověka, však nechtěl.
Případ si převzal státní zástupce, který vypracuje obžalobu.
„Z hlediska skutkové podstaty jde o spáchání dvou trestných činů, a to poškození a ohrožení životního prostředí a neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami,“ uvedla policie na Twitteru.
„Obviněnému muži hrozí až pětileté vězení, firmě pak zákaz činnosti a peněžitý trest,“ doplnil komisař zlínské kriminální policie Petr Jaroš. Vyšetřování nadále pokračuje.
Rybáři z řeky Bečvy vytáhli ohromné množství mrtvých ryb. | foto: Stanislav Pernický, Český rybářský svaz
Případ si převzal státní zástupce, který vypracuje obžalobu.
„Z hlediska skutkové podstaty jde o spáchání dvou trestných činů, a to poškození a ohrožení životního prostředí a neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami,“ uvedla policie na Twitteru.
„Obviněnému muži hrozí až pětileté vězení, firmě pak zákaz činnosti a peněžitý trest,“ doplnil komisař zlínské kriminální policie Petr Jaroš. Vyšetřování nadále pokračuje
Podle tehdejších informací tekla kontaminovaná voda místo přečištění a odstranění chemikálií kanálem rovnou do řeky v městské části Valašského Meziříčí Juřinka a ne do speciálních lagun, které v areálu jsou.
„Obvinění přichází po strašně dlouhé době. Směrodatné ale je, že se to někam ubralo a pevně věřím, že je to pravda. Už jsem ztrácel iluze,“ dodal. Prokazatelné náklady na likvidaci škod rybáři vyčíslili na téměř milion korun. Dosud se jim podařilo získat asi 700 tisíc.
„Informace z policejního tweetu potvrzuje předpoklady, které jsme měli. Hovoří o obviněných z Rožnovska, i náš vodoprávní úřad naměřil u výpusti z rožnovského areálu Tesly nadlimitní množství kyanidu,“ uvedl starosta města Robert Stržínek.
K otravě, která je jednou z největších ekologických havárií v tuzemsku, došlo loni 21. září. Úsek řeky od obce Choryně na Vsetínsku po Lipník nad Bečvou na Přerovsku se proměnil v mrtvou zónu.
Posudek byl klíčový dokument
Podle svědků byl na některých místech cítit zápach chloru. Vodohospodáři několikrát zvýšili odtok vody z nedaleké nádrže Bystřička, aby měla řeka vyšší průtok a látka se ve vodě co nejvíce naředila. To se nakonec podařilo až po několika dnech, pomohlo také deštivé počasí.
Že jde o kyanidy, potvrdily laboratoře čtvrtý den po otravě. Vyšetřování pak ukázalo na výpusť ve valašskomeziříčské části Juřinka. Ta vede do 16 kilometrů vzdáleného průmyslového areálu po rožnovské Tesle a pozornost se zaměřila na tamní čistírnu odpadních vod.
Průběh vyšetřování provázely nejasnosti a podezření, že není vůle jej dokončit. Nedaleko místa, kde se jako první objevily uhynulé ryby je provoz chemičky Deza, která patří do holdingu Agrofert. Pro řadu lidí, ať už veřejnost či politiky, byla její spojitost s otravou očividná.
Po zářijové otravě následovaly další dva incidenty, při kterých do Bečvy vytekla kontaminovaná voda ze stejné výpusti. V jednom případě pak rozbory ukázaly nadlimitní množství niklu, ve druhém dusitanů. Ani v jednom případě nedošlo k úhynu ryb.
Na začátku září pak z výpusti vytekla zpěněná voda, která s sebou přinesla několik kusů mrtvých ryb. Kontaminace nebezpečnými látkami tehdy laboratoře neprokázaly. Energoaqua vysvětlila, že čistila zařízení a do výpusti vytekly nečistoty, které vypláchli.
ČIŽP po masivní otravě Bečvy pochybila. I v tom, že nevyužila tzv. zákon o nápravě ekologické újmy. Ten by přitom zajistil, aby spolky, které revitalizaci řeky zajišťují, dosáhly na státní prostředky. Iniciativa je opět na občanech.
Spolky Arnika, Vsetínské fórum a Český rybářský svaz podaly žádost o uložení nápravných opatření podle zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Občané tak prostřednictvím spolků suplují nekvalitní práci České inspekce životního prostředí, která nejen že včas nezajistila klíčové důkazy potřebné k vyšetření havárie, ale následně také pro řešení vzniklé situace nepoužila nejvhodnější zákon, jejž v českém právním řádu máme.
Nedávno zveřejněná zpráva, jejímž prostřednictvím Ministerstvo životního prostředí oznámilo, že inspekce při šetření nepochybila, tak působí jen jako další dějství absurdního dramatu s názvem Bečva. Je totiž beze všech pochybností zjevné, že inspekce tím, že nevyhlásila řízení o nápravě ekologické újmy dle zákona 167/2008 Sb., nevyužila všechny dostupné právní nástroje.
Náklady nesou především rybáři
Výsledkem pak je zejména to, že náklady na nápravu situace nesou rybáři, kterým se pak Ministerstvo zemědělství složitou cestou snaží kompenzovat alespoň část nákladů. Zmíněný nevyužitý zákon přitom jasně říká, že náklady nápravy nese stát, a následně je vymáhá po provozovateli, který ekologickou újmu způsobil.
K zahájení řízení o uložení nápravného opatření přitom inspekci dle zákona stačí pouhé podezření na vznik ekologické újmy. A otrava mnoha desítek kilometrů řeky, ve které navíc žijí chráněné a ohrožení druhy živočichů, je dostačující zcela zjevně. Řízení podle zákona o ekologické újmě navíc nijak nekoliduje s vyšetřováním policie — ta zjišťuje, zda nedošlo k trestnému činu a kdo jej způsobil. Inspekce v řízení o ekologické újmě může při prokazování toho, kdo škodu způsobil, využít poznatků policejního vyšetřování, řízení je ale na policejním šetření nezávislé. Napravit situaci je totiž potřeba bez ohledu na to, jak bude, nebo nebude policie úspěšná.
Náprava situace je navíc dlouhodobý proces. Začíná přímo během havárie, kdy má inspekce oprávnění nařizovat neodkladné kroky, například vylovení mrtvých ryb. Její role je ale důležitá i později, při zkoumání toho, k jak velké ekologické újmě došlo a jaká opatření budou potřeba. Postup při výběru nejvhodnějších nápravných opatření pak nespočívá na libovůli úřadu nebo v našem případě rybářů, ale velmi přesně jej upravuje příloha zákona.
Zákon naštěstí obsahuje ustanovení, že o zahájení řízení mohou požádat i ti, kdo byli ekologickou újmou poškozeni, nebo spolky, které mají ochranu životního prostředí za svou hlavní činnost. V zastoupení advokáta Michala Bernarda tak učinila Arnika, Vsetínské fórum a Český rybářský svaz. Inspekce je povinna řízení, jehož jsou spolky účastníky, zahájit a postupovat podle zmíněného zákona.
Zákon nebyl dosud použit
Svým krokem mimo jiné chceme změnit to, že tento zákon nebyl od roku 2008, kdy vešel v platnost, v České republice nikdy použit. Jiné země, které zákon proto, že se jedná o transpozici evropské směrnice, mají také, jej přitom v podobných situacích používají běžně.
V ideálním případě by z řízení podle tohoto zákona vzešlo, že povinnost zaplatit náklady nápravy ekologické újmy má pachatel. I pokud by ale tento nakonec nebyl zjištěn, měli by díky řízení všichni ti, kdo jsou a budou v nejbližších letech účastni nápravy života v Bečvě, jistotu, že náklady jim uhradí stát. Samozřejmě se jedná v prvé řadě vysazování ryb, ale do nákladů na nápravu ekologické újmy je potřeba započítat i biologická a jiná měření, která konkrétní míru poškození stanovují, nebo také plánování a další sledování vývoje.
Dalším cílem podané žádosti je změnit zaběhanou praxi a podobným situacím napříště předcházet. Zákon o ekologické újmě není dokonalý a vztahuje se jen na relativně úzce vyjmenované ekologické havárie — například ty, při kterých mohlo dojít k poškození chráněných druhů, poškození kvality půdy nebo vody. I ty ale Česká inspekce životního prostředí ignoruje.
Řízení o Bečvě by proto měly sledovat i další ekologické spolky. Ty by totiž na jeho základě mohly vyhodnotit, zda by v případech, s nimiž se setkávají, nebylo od věci požadovat po inspekci zahájení právě takového řízení. Aktuálně se nabízí třeba kauza zničení stanovišť chráněných druhů při stavbě skiareálu Paprsek v Rychlebských horách, kde policie začala šetřit kroky firmy, za kterou stojí exekutor Míka.
V dlouhodobém pohledu spoluvytváří dosavadní nefunkčnost zákona o ekologické újmě spolu s absencí nástrojů pro finanční kompenzace škod na životním prostředí v České republice takové právní prostředí, které neumožňuje účinné napravování a nahrazování ekologických ztrát.
Vyčíslit hodnotu přírody v penězích je samozřejmě složité. Pokud to ale u havárií nebudeme dělat, bude mít příroda pro ty, co ji znečišťují, hodnotu nulovou. A podle toho se k ní budou i nadále chovat.
Při řešení ekologické havárie v Bečvě, která řeku postihla loni v září, se podle veřejného ochránce práv Stanislava Křečka ukázala nedostatečnost vodního zákona, a to především v ohlašování a zneškodňování havárií. Všichni totiž mají informovat všechny, až se následně ztratí přehled o tom, kdo koho kdy informoval, uvedl v pondělí v tiskové zprávě ombudsman. Křeček šetření ve věci zahájil z vlastní iniciativy, týkalo se výhradně postupu úřadů.
Závažná ekologická havárie postihla Bečvu v úseku pod Valašským Meziříčím na Vsetínsku až po Přerov. Viník je zatím neznámý, policie se po obdržení znaleckého posudku případem stále zabývá.
Křeček je toho názoru, že nejasnosti v zákoně vedly k tomu, že některé z úřadů nedostaly včas potřebné informace.
Zpráva o havárii se dostala ke krajským úřadům v zasažených oblastech podle něj až následující den. Kraje přitom podle Křečka mohly už v den havárie plnit roli koordinátora při jejím zneškodňování.
„S určitou nadsázkou můžeme říct, že všichni mají informovat všechny, až se následně ztratí přehled o tom, kdo koho kdy informoval. To se stalo i u havárie na Bečvě, když vodoprávní úřad Valašské Meziříčí dostal informaci, že Českou inspekci životního prostředí zatím nikdo o události neinformoval. Přitom inspekce o havárii už víc než dvě hodiny věděla,“ uvedl Křeček.
Novela vodního zákona
Uvedl, že proto vítá návrh novely vodního zákona. První oznámení o havárii by mělo směřovat na Hasičský záchranný sbor. Hasiči by následně informovali všechny dotčené složky, od vodoprávního úřadu přes správce povodí až po Českou inspekci životního prostředí.
Současný zákon podle ombudsmana také jednoznačně neřeší situaci, kdy havárie zasáhne oblast více obcí s rozšířenou působností, které ale leží v různých krajích. To byl podle něj zřejmě důvod, proč se nakonec informace o havárii dostala ke krajským úřadům až následující den.
Dohoda mezi krajskými úřady Zlínského a Olomouckého kraje je, že další koordinaci převezme Olomoucký, byla podle ombudsmana v mantinelech, které krajům určuje správní řád.
Další kroky
Ombudsman oslovil vodoprávní úřady v místech zasažených havárií a také Krajský úřad Zlínského kraje, Českou inspekci životního prostředí, Povodí Moravy i ministerstvo životního prostředí jako ústřední vodoprávní úřad.
Zajímalo ho především, kdo a kdy je o havárii jako první informoval a jaké kroky úřady podnikly bezprostředně po zjištění havárie. Zjišťoval také, jestli podaly jinému správnímu orgánu podnět k dalšímu prošetření.
Ombudsman se také ptal, jestli v současné právní úpravě vidí nějaké nedostatky. Do působnosti ombudsmana nespadá vyšetřování, kdo závadné látky do řeky vypustil.
Závažná ekologická havárie, kterou podle České inspekce životního prostředí způsobily kyanidy, postihla řeku v úseku mezi Valašským Meziříčím na Vsetínsku a Přerovem.
Jedovaté látky do vody unikly loni 20. září, podle odborníků poškodily celý vodní biotop a podmínky pro všechny na vodu vázané organismy asi na 40 kilometrech toku. Do kafilerie odvezli rybáři přes 40 tun ryb.
Je neděle odpoledne, v řece začnou ve velkém hynout ryby. Zasahují hasiči, aby zabránili dalšímu šíření kontaminace a úhynu ryb a dalších živočichů, ale kdo má havárii vyšetřit? Dosud to u většiny velkých havárií byla Česká inspekce životního prostředí (dále Inspekce). Vysoce odborný centrálně řízený kontrolní úřad s celorepublikovou působností se zkušenými odborníky. Úřad je jednotně metodicky veden a řeší ty nejsložitější případy v ochraně životního prostředí. Po havárii na Bečvě však namísto ke zdokonalení systému velí Ministerstvo životního prostředí k ústupu a z šetření příčin havárií Inspekci odstavuje na druhou kolej.
V podstatě se tak zbavuje kompetence celý systém zaštiťovat jako odborný garant ochrany vody a života v řekách. Inspekce má být pouze připravena k vyžádání spolupráce a vést databázi havárií. To vyplývá z návrhu novely vodního zákona, kterou Ministerstvo životního prostředí předložilo do připomínkového řízení a Inspekce potvrzuje v článku Lukáše Kůse: Příprava novely vodního zákona, šetření havárií a role České inspekce životního prostředí.
Novelou ministerstvo reaguje na požadavek stanovit jasný postup a pravomoci při řešení obdobných krizí, aby se již situace kolem zásahu a šetření havárie na Bečvě neopakovala. Požadavek iniciovala předsedkyně Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Dana Balcarová a poslanec František Elfmark v reakci na havárii na Bečvě. Ministerstvo životního prostředí novelu vodního zákona sice předložilo, ale obsahuje řadu nejasností a systémových chyb, neplní zadání jednoznačného určení, co je při havárii třeba udělat. Ministerstvo diskutovalo návrh v úzké skupině odborníků a úředníků. Většině požadavků však nevyhovělo a prosazuje svoji verzi. Hlavně se pro příště zbavit odpovědnosti.
Zásah povede Hasičský záchranný sbor
Vraťme se však k návrhu novely vodního zákona. Jako první je třeba oddělit zvládání havárie a hledání původce havárie. Tyto dvě činnosti spolu úzce souvisí, ale nelze je ztotožňovat. Cílem zvládnutí havárie je odstranit závadný ohrožující stav a napravit jeho důsledky, tzn. zamezit šíření kontaminace atd. Cílem šetření havárie je nalezení jejího původce, udělení sankce a povinnosti realizovat nápravná opatření. Novela navrhuje rozdělit havárie na ty mimořádného rozsahu a ty běžné. Zásah u havárie mimořádného rozsahu by měl vést Hasičský záchranný sbor, který je vybaven řadou důležitých pravomocí z titulu krizového řízení. To je správně, ale novela dostatečné nepožaduje spoluúčast dalších dotčených orgánů a organizací. Právě na začátku havárie je potřeba kvalifikovaně rozhodnout o zdroji havarijního úniku i rozsahu havárie a na to nemají hasiči dostatečné znalosti. Proto by se měli vždy odborně radit jak s Inspekcí tak vodoprávním úřadem, s pracovníky příslušného povodí, rybáři a dalšími zúčastněnými. Povodně v minulých desetiletích nás naučily je zvládat a měli bychom využít zkušeností z krizového řízení i při zvládání havárií na řekách. Např. formálním ustavením krizového týmu složeného ze všech zúčastněných s přesnými pravidly jednání včetně povinných zápisů. Takže pak nebude možno dlouze diskutovat, kdo konat měl a nekonal.
Nevyužít odbornost Inspekce je mrháním státních prostředků
Naopak co se týče nalezení viníka – původce havárie, zde vidím úlohu Inspekce jednoznačně. Při šetření havárie mimořádného rozsahu by to měla být Inspekce, která šetření vede. Inspekce to v článku rozporuje Lukáš Kůs: Příprava novely vodního zákona, šetření havárií a role České inspekce životního prostředí. Podívejme se na jejich důvody:
Nebýt „sám voják v poli“
Platný vodní zákon uvádí, že správní řízení vede buď vodoprávní úřad obce s rozšířenou působností (dále ORP) anebo Inspekce. Tato duplicita není v legislativě nic neobvyklého. Podle velikosti havárie, místních podmínek se jmenované orgány mají dohodnout, který z nich řízení povede. Na Bečvě však toto řešení viditelně selhalo a příslušné orgány se jasně nedohodly, kdo šetření povede. Na šetřícím orgánu je důkazní tíže, tedy povinnost si opatřit důkazy o viníkovi havárie. To žádný z přítomných orgánů neudělal. Bylo provedeno podrobné vzorkování níže po toku, ale nebyly provedeny včasné odběry u výpustí, které mohly být zdrojem kontaminace. Jsou případy, jedná se zvl. o menší havárie, které vodoprávní úřad ORP zvládne, jeho pracovníci mají větší znalost v místě, jsou k místu havárie blíže atd. U velkých havárií (nyní mimořádného rozsahu) však bylo zvykem, že je většinou řešila Inspekce, proto není žádný důvod, aby v této praxi nepokračovala. Její možnosti jsou oproti možnostem vodoprávního úřadu na ORP nesrovnatelné. Skutečnost, že pracovníků vodoprávních úřadů ORP je v rámci celé republiky 600, sice vypadá velkolepě, ale je třeba si uvědomit, že na jednom úřadě pracují jeden až pracovníci. Oproti tomu na oblastním inspektorátu působí 5 - 15 inspektorů. Pohotovost drží zkušený inspektor. Není „sám voják v poli“, ale je podporován celým odborným týmem (od kolegů z oddělení vody na oblastním inspektorátu, ředitelem/lkou oblastního inspektorátu až po kolegy z oddělení ochrany vod na ředitelství) a to nejen konzultacemi, ale i případnou osobní účastí. Inspekce je celá prvoinstančním orgánem, tedy šetření se mohou zúčastnit všichni pracovníci Inspekce.
Havarijní pohotovost nelze držet v jednom či třech pracovnících
Důležité je zajištění havarijní pohotovosti. V malém počtu pracovníků vodoprávního úřadu ORP však není reálné, aby se v držení havarijní pohotovosti střídali. Úvaha výpomoci z jiných ORP v rámci kraje, by vedla k tomu, že pracovník vodohospodářského úřadu by se pohyboval na území, které nezná a ani na něm poté nemůže vést řízení. Tedy by padla jedna z výhod vodoprávního úřadu, kterou je místní znalost. Pokud by měl mimo své území obsáhnout znalost celého kraje, tak je to nereálný úkol, spadající naprosto mimo jeho běžnou agendu.
Od Aše po Ostravu musí státní správa konat jednotně
Také metodické sjednocení výkonu pracovníků vodohospodářských orgánů není vůbec jednoduché. Neprovádí se tak důsledně jako na Inspekci. Praktická školení a předávání zkušeností na rozdíl od Inspekce dle vyjádření pracovníků ORP vůbec neprobíhají (potvrzují i komentáře z ORP, pod článkem Inspekce). Na rozdíl od toho na Inspekci má inspektor za sebou celý úřad. Pracovník ORP nemá kým být v terénu podporován a je tedy opravdu „sám voják v poli“, o to hůř, pokud není zkušený, protože má např. krátkou praxi. Inspekce, která tím že je celý úřad první instance, důsledně svůj výkon sjednocuje, předává si zkušenosti, aby tzv. od Aše po Ostravu konala jednotně. A pokud toto nyní nedělá, tak to není důvod ke ztrátě kompetencí, ale k návratu k dobré praxi, tak jak to bylo, když jsem Inspekci řídila. Tím neříkám, že ORP nikdy z personálních a odborných důvodů není schopná vést šetření. Výjimkou je např. hlavní město Praha, které v sobě sdružuje kompetence ORP i kraje a je tedy dostatečně personálně silné. Obraťme tedy gard, podle místních podmínek či dostatečné personálním zabezpečení se mohou dohodnout, že šetření havárie mimořádného rozsahu převezme od Inspekce vodoprávní úřad ORP. Musí to však být jasně popsáno a zaznamenáno.
Dovybavit 12 pracovišť Inspekce nebo 600 vodoprávních úřadů
Pohotovost drží zkušení inspektoři, jsou vybavení vzorkovnicemi, jsou proškoleni v oblasti vzorkování. Samozřejmě to neznamená, že musí odebrat všechny vzorky, ale odběr vzorků a jejich předání k vyhodnocení by měli řídit. Dovybavení 600 vodoprávních úřadů zařízením pro držení pohotovosti by představovalo nemalé prostředky (i kdyby to mělo být jen 1 auto s vybavením na 1 ORP). Pokud by tedy měl být někdo materiálně posílen, tak je jistě levnější dovybavit pracoviště Inspekce, kterých je 10, na kterých je vybavení sdíleno pro celé početné oddělení a případně i dvě jejich pobočky ve Zlínském a Karlovarském kraji. Zde si zase dovolím dodat, že za mého působení jsem tyto pobočky personálně i materiálově začala vybavovat. Myslela jsem si, že další vedení Inspekce bude pokračovat v jejich rozvoji tak, aby tyto kraje byly dostatečně, vzhledem ke své vzdálenosti od mateřského oblastního inspektorátu, obslouženy. Z pohledu materiálního vybavení je důležité zapojení Povodí, které disponují odbornými pracovníky, vybavením i laboratořemi atd. Nejsou však správním orgánem, proto nemohou vést řízení tedy havárii šetřit, ukládat sankce a nápravná opatření.
Inspekce zná potenciální znečišťovatele z kontrol nejlépe
Vypouštění odpadních vod do řeky povoluje vodoprávní úřad ORP. U velkých podniků s integrovaným povolením, které zahrnuje všechny složky životního prostředí v jednom povolení (podle zákona o IPPC ), právě Inspekce má komplexnější a aktuálnější informace o provozu než vodoprávní úřad 0RP. Může zapojit i znalosti z dalších složek životního prostředí a to jak při hledání viníka, tak při vedení správního řízení. Vzhledem k tomu, že provádí v zařízení kontroly, má i lepší přehled o skutečném stavu zařízení i možných únicích než kraj, který sice integrované povolení vydává, ale již dále nekontroluje.
I Inspekce uvádí, že šetřila dle dlouhodobých statistik (za uplynulých 18 let) cca 22 % všech havárií a u dalších 20 % havárií spolupracovala s vodoprávními úřady, z toho vyvozuje, že nebyla stěžejním orgánem dle šetřeného počtu havárií. K tomu bych uvedla, že počet havárií není rozhodující. Důležitý je jejich rozsah. Pokud posuzujeme rozsah havárie, tak rozhodně stěžejním orgánem pro šetření havárie Inspekce byla a tak by to mělo zůstat.
Před 8 měsíci došlo na řece Bečvě po Valašským Meziříčím k jedné z největších ekologických havárii v moderních dějinách naší země. Do řeky se dostaly odpadní vody s toxickou látkou nebo látkami, a otrávily řeku na 40 km toku. Výsledkem byl úhyn desítek tun ryb a dalších vodních živočichů. Jako hlavní toxické látky byly identifikovány kyanidy. Viník havárie je dodnes neznámý, protože úřady v čele s Českou inspekcí životního prostředí neodebraly potřebné důkazní vzorky v klíčových místech. Jednalo se o vzorky na výústích z potenciálních zdrojů znečištění v neděli 20. 9. 2020, které mohly významně přispět k identifikaci původce havárie.
Podezřelé kanalizační výpustě jsou minimálně 3. První z nich leží 3,2 km nad místem prvních pozorovaných úhynů ryb. Jedná se o kanalizaci vedoucí z areálu bývalé Tesly v Rožnově pod Radhoštěm. Další je výusť z chemičky DEZA koncernu Agrofert. Ta leží 1,6 km nad místem prvních úhynů ryb. Posledním z podezřelých výpustí je záhadný kanál, který podle map neexistuje, a nikdo přesně neví, odkud vede. Zdá se však, že by mohl vést z železničního překladiště ve Lhotce nad Bečvou. Právě tento kanál je nejblíže místu prvních pozorovaných úhynů ryb – leží pouhých 400 m nad ním.
Schematická mapa úseku Bečvy, kde byla zaznamenána otrava.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | archiv Jana Husáka
Policisté z Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, kteří vyšetřují zářijovou otravu řeky Bečvy, si k případu nechali vypracovat znalecký posudek k příčině otrávené řeky Bečvy. Ten měl být původně předán v prosinci, soudní znalec si však lhůtu prodloužil nejdříve do února a následně na delší období.
Při vypracování znaleckých posudků zůstávají soudní znalci většinou v anonymitě. Ne však v tomto případě. V lednu letošního roku veřejně vystoupil soudní znalec Jiří Klicpera, který posudek vypracovává, a zcela nepochopitelně poskytl několik rozhovorů. V nich sdělil, že viníka otravy zná a v rozporu se svými zákonnými povinnostmi označil za viníka areál bývalé Tesly v Rožnově, aniž by byl Policií ČR zbaven mlčenlivosti. Přestože tímto pozbyl svou důvěryhodnost, z případu nebyl odvolán a začátkem května svůj posudek Policii ČR odevzdal. Podle dostupných informací ukazuje znalecký posudek znovu na průmyslový areál v Rožnově pod Radhoštěm, konkrétně na společnost Energoaqua, která s odpadními vodami z areálu nakládá.
Závěr, že by původcem otravy byla rožnovská firma Energoaqua, je však v přímém rozporu s nálezy uhynulých ryb. Ty první z nich se nacházely až 3,2 km pod výpustí. Je velmi málo pravděpodobné, že by nedošlo k žádnému pozorovanému úhynu ryb na tak dlouhém úseku řeky, kde je možné předpokládat jednak vyšší koncentrace toxické látky po vstupu do řeky a jednak úplné promísení odpadní vody s toxickým obsahem s vodou říční kolem jezu Juřinka II.
Nelogičnost závěru potvrzuje i video pořízené s využitím dronu, které detailně zachycuje celý úsek od rožnovské výusti až po místo prvních pozorovaných úhynů. Záběry byly pořízeny 12. 5. 2021, kdy byl na Bečvě průtok 7 m3/s. V den otravy 20. 9. 2020 byl průtok poloviční, tedy 3,5 m3/s. Při tomto polovičním průtoku je mnohem větší šance rychlejšího úplného promísení, pokud bereme v potaz, že v tomto úseku řeky jsou 2 jezy a 5 peřejí. I to zvyšuje pravděpodobnost časnějšího úhynu ryb, který však byl pozorován až 3,2 říčních kilometrů od výpusti z Rožnova pod Radhoštěm.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | archiv Jana Husáka
Právě na tyto nesrovnalosti bude zaměřena další demonstrace s názvem „Klicperova fraška II: kdyby křídla měly ryby, posudek by neměl chyby“. Akce proběhne v neděli 23. 5. 2021 od 15:00 na náměstí ve Valašském Meziříčí. Mezi řečníky vystoupí také chemik a toxikolog prof. Ivan Holoubek, který pro Českou inspekci životního prostředí vyhodnocoval vzorky odebrané po havárii. Pro přespolní bude akce dostupná také na online streamu na Facebooku.
Z šetření Jitky Seitlové vyplývají organizační slabiny, nedostatky v právních předpisech a zásadní personální selhání, jejichž důvody jsou nejasné. Zabezpečení provázaného systému opatření při haváriích na vodách bylo podceněno. Za jeho funkčnost je odpovědné hlavně MŽP. Úřady státní správy a samosprávy neměly jasno v tom, kdo zásah záchranných a likvidačních prací řídil. Koordinace prací byla v důsledku neodpovídající podpory odborných sekcí státní správy nedostatečná. Odběr vzorků po havárii byl odborně nekoordinovaný, analýzy byly prováděny bez podkladů o možných kontaminantech. To zásadně prodloužilo laboratorní určení povahy znečištění. Určení kyanidů nebylo laboratořemi v prvních dnech vůbec prováděno. V den zjištění havárie nebyly nikým odebrány vzorky z žádné ze známých a potencionálně rizikových výustí kanalizací. Informace a varování obyvatelstva o havárii bylo opožděné a nedostatečné. Dokument ke stažení:
Tisková zpráva: https://seitlova.cz/dokumenty/tiskove_zpravy/609be6976730b5.26465725.pdf
