Vyšetřování ekologické havárie na Bečvě se vleče už pět měsíců a soudní znalec, který pro policii zpracovává posudek, už podruhé požádal o prodloužení termínu. Ekotoxikolog Ivan Holoubek je skeptický, jelikož chybějí klíčové důkazy i vůle úřadů najít skutečného viníka.

Covidovou epidemii použil soudní znalec Jiří Klicpera jako důvod k dalšímu oddálení lhůty pro vypracování znaleckého posudku ke skandální otravě řeky Bečvy. V důsledku této katastrofy došlo k vážnému poškození vodního biotopu v délce čtyřiceti kilometrů a uhynulo nejméně 40 tun ryb.

Babišova DEZA to prý není 

„Standardní doba pro takový posudek je pět měsíců, a to je za doby, kdy se můžete normálně pohybovat a máte vše k dispozici, potřebné lidi a materiály. Co se dalo, to jsme udělali, na dalším se holt pracuje pomaleji,“ vysvětloval prodlevu, ale neobjasnil už, proč byl první termín určen na prosinec a druhý na konec února.

Nyní vidí Klicpera jako reálný termín konec pololetí. Žádost o několik měsíců navíc je poněkud překvapivá už jen z toho důvodu, že nedávno jednoznačně prohlašoval, že už zná viníka havárie. A není to prý chemička DEZA z koncernu Agrofert. V tom se shoduje s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO), bývalým ředitelem Lovochemie ze stejného holdingu.

Extrémně loajální Babišův ministr měl jasno už krátce po úniku nebezpečného odpadu. Vyloučil, že je z DEZY, a bez důkazů ukázal na jiného potenciálního pachatele. „Smyčka se utahuje kolem areálu Tesla Rožnov, tedy toho kanálu, který z areálu Tesly Rožnov teče do Bečvy,“ oznámil.

Katastrofa nebývalých rozměrů se odehrála loni 20. září, kdy do Bečvy vyteklo velké množství neznámých látek obsahujících kyanidy. Mezitím se jinak téměř neviditelný Brabec stihl znemožnit, když několik dní po havárii ujistil veřejnost, že „najít zdroj znečištění bude otázkou hodin“.

Lež mluvčího Agrofertu

Viník není znám dodnes, zato existuje enormní snaha státních úřadů odvést pozornost od Babišovy chemičky. DEZA se přitom s úniky kyanidů v menším množství potýkala už v minulosti, přestože mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka fabuloval, že s nimi vůbec nepracuje.

Vyšetřování vedla zpočátku Česká inspekce životního prostředí, později jej převzala policie ze Zlínského kraje. Na základě svědectví rybářů a dalších indicií však existují pochybnosti o věrohodném průběhu samotného vyšetřování.

Už koncem října byly v médiích zveřejněny informace naznačující, že výše zmíněný zdroj úniku z areálu Tesly Rožnov byl jen falešnou stopou a že do hry se znovu vrátila DEZA.

V reakci na průtahy signalizující snahu odehrát pro premiéra nepříjemnou kauzu do vytracena veřejně vystoupil profesor a ekotoxikolog z Masarykovy univerzity Ivan Holoubek. Jako nezávislý expert vyhodnocoval vzorky z Bečvy pro inspekci životního prostředí.

Chybějí klíčové vzorky

Holoubek nyní poskytl rozhovor internetové televizi DVTV. Nešetřil skepsí, zda se vinou přístupu státních úřadů podaří prokázat původce ekologické havárie, přestože z Bečvy bylo odebráno poměrně velké množství 137 vzorků.

„Hlavní problém spočívá v tom, že tyto vzorky byly odebírány ve větší vzdálenosti, kde již docházelo k rozředění uniklých látek, ale bohužel nikoli na výpustích z potenciálních zdrojů, takže není možné jednoznačně určit původce,“ odpověděl na otázku, proč trvá vyšetřování tak dlouho.

Expert zároveň považuje za vážnou chybu, že tyto klíčové vzorky nebyly odebrány téhož dne, kdy došlo k havárii. „Tehdy bylo možné zjistit, u které z těchto výpustí se nacházejí stopy kyanidu, což by bylo důležité pro případné trestní obvinění podniku. Takhle každý může říct: Nemáte jasný důkaz, že to šlo od nás.“

Holoubek zároveň přiznal, že za prodlevou ve vyšetřování je i neochota a strach úřadů z důvodu zapojení firmy z Babišova impéria. Diskusi s vedením inspekce považuje za bizarní, se státními úředníky se neshodl.

Nehledejme viníka

„Jsem toho názoru, že když se něco takového děje, je důležité najít původce. Při jednání však zazněly argumenty, že není potřeba hledat viníka, což je úplně nesmyslné. Dnes se k tomuto výroku autor nezná, ale jsou zápisy z jednání, ze kterých to vyplývá,“ prozradil expert, který připustil vliv tlaků a politizace kauzy.

„Určitě to hraje roli, protože celá situace kolem pozice Agrofertu je zpochybnitelná. Jsou kolem toho diskuse, kterým nahrává i to, jak k této věci stát a holding přistupuje. Kdo bude konečnému verdiktu věřit, zvláště když uplynula tak dlouhá doba? Je to i neúcta k lidem, kteří se na řece snažili něco dělat. Nikdo z odpovědných státních činitelů se s nimi nebaví.“

Holoubek rovněž zpochybnil tvrzení Jiřího Klicpery, že už zná původce otravy Bečvy. „Dost se divím, že to řekl, protože soudní znalec by se takových výroků neměl dopouštět. Je vázán určitými pravidly v rámci trestního řízení. Na druhou stranu kdyby ty argumenty byly jednoznačné a jasně ukazovaly na zdroj, tak by nebyl důvod průtahů o další měsíce,“ uvedl.

„Pokud nemá něco dalšího, nemůže to dnes s určitostí vědět. Jestli nejsou klíčové vzorky z výpustí, jen těžko je možné spekulovat, co se tehdy odehrálo,“ uzavřel expert.

Nelze se zbavit podezření, že státní správa postupuje v kauze ekologické havárie na Bečvě podobně jako v jiných případech kruhové obrany zájmů Andreje Babiše. Zařazuje se vedle neslavných průtahů vyšetřování Čapího hnízda a předražené reklamy Agrofertu nebo zametání korunových dluhopisů a premiérova střetu zájmů. Vydrží s touto taktikou až do říjnových voleb?

Zdroj: Jiří Sezemský, Forum24 https://www.forum24.cz/setreni-havarie-na-becve-se-protahuje-naznacili-mi-ze-neni-nutne-hledat-vinika-rika-expert/?fbclid=IwAR22-bLrwWIeQje5zURQM8htr0ktnashjR6gpEQjBy0LZZEgZB3POTSPiKU

Pouze za snahu o zviditelnění považuje inspekce vyjádření profesora Ivana Holoubka v rozhovoru pro DVTV „Inspekce mi řekla, že není nutné viníka najít“[1], kdy profesor v této souvislosti uvedl: „On se ten člověk už dneska k tomu výroku nezná, ale oni samozřejmě ty záznamy z toho, co kde bylo řečeno, existují…“[2]

Nic takového nikdo z inspekce nikdy neřekl, a už vůbec ne v kontextu, který profesor Holoubek prezentuje. V této souvislosti inspekce opětovně pro různé experty opakuje, že ačkoli spolupracuje s Policií ČR na určení viníka, je to vzhledem k trestněprávní povaze případu policie, která se musí první v této souvislosti vyslovit.

Profesor Holoubek by měl své výše uvedené tvrzení doložit, anebo se za své nepravdivé vyjádření veřejně omluvit. Přesto, že případ vyšetřuje policie, tak inspekce od prvních dnů dělá vše pro to, aby byl viník nalezen a také usvědčen.

K domněnkám a spekulacím v rozhovoru lze říci jediné, pokud by inspekce nechtěla zjistit viníka, proč by žádala profesora Holoubka o spolupráci?

Konkrétně, profesor byl 6. 11. 2020 požádán o zpracování „Popisu možných variant příčin havarijního znečištění toku Bečvy a návrh doporučení pro úpravy povolených limitů“. Inspekce nezadala profesoru Holoubkovi úkol, aby našel viníka havárie, protože to je v tuto chvíli práce Policie ČR. A je na ní, koho osloví a požádá o spolupráci tak, aby výsledkem bylo určení viníka, přičemž inspekce se na tom podílí v potřebné míře. K tomu měla směřovat i práce experta osloveného inspekcí.

[1] DVTV - první internetová televize

[2]  DVTV - první internetová televize

Zveřejněno: 06.03.2021 – Radka Nastoupilová

 

Ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) mrzí, že znalec Jiří Klicpera opět žádá delší lhůtu pro přípravu posudku ohledně zářijové otravy řeky Bečvy. Znalost příčiny by podle ministra pomohla i při úpravě legislativy, která má v budoucnu zlepšit vyšetřování podobných incidentů. Vyplývá to z vyjádření, které Brabec zaslal ČTK. Klicpera požádal o delší termín už podruhé, ty předchozí uplynuly loni v prosinci a letos v únoru. Kritici, z řad opozice, rybářů i ekologů, opakovaně uvádějí, že se vyšetřování případu protahuje. Kvůli dosud nedokončenému vyšetřování i pochybnostem ohledně postupu se konaly také protesty. Kritice čelí Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) i ministr Brabec.

"Další prodloužení termínu znalcem mě samozřejmě velmi mrzí, protože bych byl nejraději, kdyby byli viník a příčina znečištění známi už dávno," napsal Brabec. Dodal však, že je třeba, aby bylo vše posouzeno důsledně. "S veškerými argumenty, které budou neprůstřelné, protože případ musí také obstát před soudem. Nejde tedy jen o oznámení pachatele, ale také o jeho usvědčení."

Ministr také uvedl, že znalost příčiny znečištění by pomohla s úpravou legislativy, na které resort s dalšími orgány pracuje. "Aktuálně se úpravy týkají hlavně zpřesnění řízení zneškodňování havárie a zvýšení pokut za škody na vodním toku, ale pokud budeme znát přesný důvod havárie na Bečvě, můžeme na ní i legislativně ještě reagovat v aktuálně připravované novele vodního zákona," popsal ministr.

Klicpera ČTK řekl, že vypracování klíčového posudku ztěžují opatření přijatá kvůli pandemii covid-19. Znalci prý stále chybí část podkladů. Posudek zpracovává pro policii, která ekologickou havárii prověřuje pro podezření z trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti. Pachateli hrozí až šestiměsíční vězení nebo zákaz činnosti. Na znalcovu žádost o prodloužení termínu dnes upozornila Česká televize. Krajský policejní mluvčí Petr Jaroš dnes také ČTK řekl, že ze strany policie nebyla lhůta pro vypracování posudku ohraničena a ze zákona si ji určuje právě znalec.

Klicpera na začátku února v pořadu Reportéři ČT uvedl, že otravu řeky Bečvy nezpůsobila chemička Deza ze svěřenského fondu založeného premiérem Andrejem Babišem (ANO). O několik dní dříve v on-line debatě expertů Klicpera také prohlásil, že viníka zářijové otravy už zná. Konkrétní ale nebyl. Policie po jeho televizním vystoupení uvedla, že znalce nezbavila mlčenlivosti, což tehdy ČTK potvrdil i Klicpera. Policie Klicperovo chování v médiích vyhodnocuje a nechce ho více komentovat.

Kritizována je i činnost ČIŽP. Podle dřívějšího vyjádření odborníků v pořadu Reportéři ČT bylo odebrání vzorků po havárii nedostatečné a opožděné. U chemičky Deza bylo navíc provedeno až čtyři dny po havárii, řekl již dříve v uvedeném pořadu chemik Ivan Holoubek. Zastupitelé Valašského Meziřící také Brabce v lednu vyzvali, aby odvolal ředitele ČIŽP Erika Geusse.

Závažná ekologická havárie, kterou podle České inspekce životního prostředí způsobily kyanidy, postihla řeku v úseku mezi Valašským Meziříčím na Vsetínsku až po Přerov. Jedovaté látky do vody unikly loni 20. září, podle odborníků poškodily celý vodní biotop a podmínky pro všechny na vodu vázané organismy asi na 40 kilometrech toku. Do kafilerie odvezli rybáři přes 40 tun ryb.

zdroj: https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/brabce-mrzi-ze-znalec-zada-delsi-lhutu-pro-posudek-k-becve

Česká inspekce životního prostředí (dále Inspekce) by měla být vysoce odborným kontrolním úřadem, který disponuje kvalifikovanými odborníky, zkušenostmi a velice profesionálně a transparentně řeší ty nejsložitější případy v ochraně životního prostředí. Alespoň o takový úřad jsme se s kolegy snažili, když jsem Inspekci řídila. A věřím, že takový úřad by chtěla mít i řada mých kolegů a kolegyň, kteří dosud na Inspekci působí. Silný úřad chránící životní prostředí očekává i odborná a laická veřejnost. Vše však nasvědčuje tomu, že současné vedení Inspekce v čele s ředitelem Erikem Geussem takový záměr nemá a asi nikdy nemělo.

Svědčí o tom řada kauz, včetně šetření otravy Bečvy, kdy je Inspekce směřována jinam, ať již k tomu, aby aktivně dělala krycí pláštík nad prohřešky firem propojených s vládní garniturou jako je Deza, nebo prostě jen k neakčnosti a neschopnosti, což je pasivní obdoba téhož. Tento stav trvá již řadu let, a proto z Inspekce odešla nebo byla odejita řada odborníků, jako například v prosinci minulého roku inspektoři ze špičkového týmu CITES. Další zaměstnanci Inspekce jsou situací znechuceni, ale protože smyslu své práce věří, Inspekci opustit nechtějí a doufají v lepší časy.

Zvládání havárie není hledání jejího původce

Vraťme se však k havárii na Bečvě. Jako první je třeba jasně oddělit zvládání havárie a hledání původce havárie. Tyto dvě činnosti spolu úzce souvisí, ale nelze je ztotožňovat, jak se v některých vyjádřeních různých aktérů kauzy děje. Cílem zvládnutí havárie je odstranit závadný, ohrožující stav a napravit jeho důsledky, tzn. zamezit šíření kontaminace atd. Co se týče úlohy Inspekce, tak je v něm spolupracujícím orgánem.

Naopak co se týče nalezení viníka – původce havárie, zde vidím úlohu Inspekce jednoznačně. Vodní zákon uvádí, že správní řízení vede buď vodoprávní orgán obce s rozšířenou působností, nebo Inspekce. Tato duplicita má svůj význam. Podle velikosti havárie a místních podmínek se tyto orgány dohodnou, který orgán řízení povede. Na něm je pak důkazní tíže. Jsou případy, jedná se zejména o menší havárie, které vodoprávní orgán lehce zvládne, má větší znalost v místě atd.

U velkých havárií však bylo zvykem, že je řešila Inspekce. Její možnosti jsou nesrovnatelné. Oproti jednomu až třech vodohospodářům ve vodoprávním orgánu na Inspekci příslušné oddělení ochrany vod na oblastním inspektorátu disponuje 5 - 12 inspektory. Metodicky by je mělo podporovat oddělení ochrany vod na ředitelství, se kterým mohou případ konzultovat.

Věcně je pravda, že výpusti povoluje vodoprávní orgán, ale u velkých podniků, podléhajících IPPC, právě má komplexnější informace Inspekce, včetně výsledků kontrol, a může zapojit i znalosti z dalších složek životního prostředí.

V materiálu o postupu Inspekce při havárii je uvedeno, že pohotovost drží zkušení inspektoři, jsou vybavení vzorkovnicemi a jsou proškoleni v oblasti vzorkování. Podle materiálu, který na vyžádání Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu zaslal ministr Richard Brabec, je o havárii inspektorem, který při havárii zasahuje, informován jak příslušný vedoucí oddělení ochrany vod na oblastním inspektorátu, tak ředitel Inspekce. Tedy v terénu inspektor by neměl být „sám voják v poli“, ale měl by být podporován celým odborným týmem.

Bohužel v tomto materiálu o postupu při šetření havárie je i řada odstavců, které význam Inspekce ponižují, přesně v dikci „my nic nemůžeme, to oni“. Popisují, proč Inspekce nemůže nic činit a vše je na vodoprávním orgánu. Tyto odstavce budí dojem, že byly doplněny pro havárii na Bečvě, aby se Inspekce vyvinila z povinnosti konat, ale možná jsou tam již dlouho a směřují Inspekci do stavu neakčnosti, stavu některými znečišťovateli tak kýženému. Není pak divu, že v současnosti, s přístupem „má vyřešit někdo jiný“, není objasněno 49 % havárii, pro srovnání za mého působení na Inspekci v letech 2008-2010 to bylo cca 30 %.

Z tohoto pohledu by Inspekce měla být ta zkušenější organizace, která by měla svými zkušenostmi i odborností zabezpečit, aby původce havárie byl nalezen. Je třeba ze zápisů ze zvládání havárie ověřit, zda došlo k dohodě, který z orgánů bude hledat původce havárie a pokud k této dohodě nedošlo, tak je to i chyba Inspekce, která měla upozornit na to, že původce havárie je třeba hledat.

Tyto zápisy zatím s odvoláním na vedené trestní řízení k dispozici nejsou, nebo alespoň ne všechny. Zajímavé, je že Policie ČR toto embargo, navíc na informace, které původce havárie nijak nemůže zneužít, dle jejího vyjádření neuvalila.

 

Co se mělo udělat a neudělalo při šetření otravy Bečvy

 

Co tedy mělo být provedeno v nejkratší možné době po havárii proto, aby byl odhalen původce havárie?

• • 1. Zástupci Inspekce a vodoprávního orgánu se měli dohodnout, který z těchto orgánů bude zajišťovat důkazy pro hledání původce havárie. Pokud k dohodě nedošlo, či se hledání původce vůbec neřešilo, Inspekce na to měla upozornit.
  • 2. Předpokládám, že by se o hledání původce měla postarat Inspekce. Na místě měla zkušeného inspektora, vybaveného vzorkovnicemi a dalším vybavením, proškoleného ve vzorkování, se zázemím odborného týmu Inspekce.
  • 3. Inspekce měla odebrat vzorky vody z výpustí potenciálních původců havárie, které se nacházely nad místem, kde se znečištění projevilo. Se zaměřením na ty provozy, ve kterých se nakládá s látkami, které mohly otravu způsobit, jako je Deza, a jsou zde tedy potencionálním zdrojem znečištění. Všechny tyto výpusti jsou povolenými vodními díly, neměl by tedy být problém je identifikovat. Ověřit v podniku, který je potenciálním zdrojem, zda nastala havárie, je jistě potřeba, ale negativní odpověď není důkazem. Jde pouze o to, že když podnik havárii oznámí (což by podle vodního zákona měl učinit), tak známe zdroj. Jsou i firmy, které odebírají vzorky a analyzují je i o víkendu. Namísto toho inspekce zřejmě pouze pořizovala snímky.
  • 4. Měly být odebrány vzorky tkání ryb.
  • 5. Vzorky vody i tkání ryb měly být předány do nezávislé laboratoře, ještě lépe do dvou nezávislých laboratoří.
  • 6. Odběr vzorků musí být nezávislý. Tedy není možné, aby odběr vzorků provedl potenciální původce havárie, proto samoodběr provedený Dezou není pro šetření relevantní. Je podivné, že výsledek tohoto odběru byl přijat jako hodnověrný a odběr vzorků, provedený rybáři a předaný vodoprávním úřadem v Hranicích,

byl shledán nedůvěryhodným

• .
• 7. Pro hodnocení situace měly být zahrnuty všechny relevantní vzorky. Tedy i vzorky od prvních svědků havárie - rybářů - měly být přebrány. S rybáři, kteří je odebrali, měl být sepsán protokol o místě, čase a způsobu odběru vzorků. Vzorky rybáři předali zástupci vodoprávnímu orgánu, tedy důvěryhodné osobě, která je chtěla předat Inspekci. Vzorky mimo ropné a biologické znečištění se běžně do PET lahví odebírají. Nebyl tedy důvod je odmítnout.
• 8. O havárii Inspekce měla vyhotovit zprávu. Pro poučení do budoucna je nutné, aby vypracovala věcný a časový popis (snímek) své činnosti od nahlášení havárie až do současnosti, a to proto, aby se předešlo chybám, ke kterým mohlo dojít.

Proč nikdo původce havárie nehledal?

 

V případu považuji za důležité vystoupení chemika a ekotoxikologa Ivana Holoubka z Masarykovy univerzity. Pro Inspekci zhodnocoval téměř 150 odebraných vzorků. Uvedl, že vzorky v okolí klíčových fabrik byly odebrané pozdě a po čtyřech měsících od úniku skutečně nejde říct, kdo to udělal. Z toho vyplývá, že původce havárie zjevně nikdo v nejbližší době po havárii nehledal a tedy ani nemohl nalézt.

 

Z firmy Deza již nikdo podezření, že Bečvu otrávila, nesejme

 

Je třeba zjistit, co se stalo, proč původce havárie nebyl hledán, proč nebyly odebrány včas potřebné vzorky.

Ovšem ten příběh má ještě další vysvětlení. Proč zkušený inspektor s potřebným vybavením nezajistil či si nevyžádal nezávislé odebrání vzorků z výpustí potenciálního původce nejblíže nad místem, kde se vliv znečištění ukázal, tedy z Dezy, a to na rozdíl od důsledného vzorkování dále po toku. Odpověď na to můžeme nalézt právě v té povinnosti, uvedené v předpise o postupu Inspekce v případě havárií, aby inspektor uvědomil o havárii i ředitele Inspekce, tedy osobu spojovanou přes ministra Richarda Brabce a premiéra Andreje Babiše s holdingem Agrofert.

Krátce řečeno, tam, kde nejsou vzorky, není viník. Tohle podezření, že se jednalo o záměrnou nečinnost, že původcem havárie byla Deza, a že z její výpusti vzorky nebyly odebrány záměrně, již nikdy nikdo nevyvrátí.

Tohle podezření nedokáže vyvrátit ani závěr auditu, který si ministr Richardem Brabec na Inspekci objednal, byť se zřejmě bude snažit přetrhnout linku Agrofert, Brabec, Geuss, na kterou celá kauza ukazuje.

 

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/eva-tylova-vinika-otravy-becvy-nikdo-nehledal?fbclid=IwAR1sZfdLDRGbXXFV86arEagwh7SjP4CVVvuk3WArLdjlCiaLOfiytg2GsEY

Příběh otrávené řeky Bečvy s sebou nese záhady velké i malé. Tou opravdu zásadní je, že dnes - pět měsíců po havárii - stále nevíme, kdo otravu způsobil a nezdá se, že by se vyšetřování někam posouvalo. Mezi ty malé záhady patří například to, že také stále nevíme, co se přesně stalo se vzorky, které těsně po nedělním poledni 20. 9. 2020 pořídili rybáři. Rybáři mají stále pochybnost, kdy na místo dorazil inspektor České inspekce životního prostředí. A pak ten zápach chlóru.

Loňská otrava Bečvy může mít další dohru. Některé informace nasvědčují tomu, že by se ministr Richard Brabec mohl pokusit odvolat šéfa ČŽPI Erika Geusse. V inspekci jsou auditoři a opouští ji mluvčí spojená s hnutím ANO.

Státní úřady dosud nebyly schopny ukázat na viníka, který loni v září způsobil hromadnou otravu ryb v moravské řece Bečva. Veřejností ostře sledovaná ekologická havárie se i tak promítá do vysoké politiky a personálních záležitostí.

Mnohé nasvědčuje tomu, že kauza teď přispěla i k výraznému ochlazení vztahů mezi vedením Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí (ČŽPI). Přitom právě ministr Richard Brabec a ředitel inspekce Erik Geuss schytávají nejtvrdší kritiku, že s případem nejsou schopni pohnout.

Richard Brabec dříve uváděl, že inspekce má jeho podporu, a také připomínal, že hlavní slovo má policie, která vede trestní řízení. Některé aktuální informace nyní ale naznačují, že by se ministr mohl pokusit ředitele Geusse v nejbližších dnech odvolat.

Redakce Seznam Zpráv se Brabce na tuto možnost opakovaně ptala, ministr ale nijak nereagoval. Geussovo provinění by přitom musel pregnantně doložit, protože ředitele inspekce jako vysoce postaveného státního úředníka chrání služební zákon.

Jisté je, že interní auditoři z Brabcova ministerstva v minulých dnech zahájili na ČIŽP prověrku, jak Geussovi lidé v kauze Bečva postupovali, zda se nedopustili přešlapu.

Redakci Seznam Zpráv to potvrdila mluvčí ministerstva Petra Roubíčková.

Nejdříve inspekce, potom další

Celé šetření prý navazuje na dřívější příslib ministerstva, že prověří postup všech zasahujících správních úřadů v této kauze.

„Je to jeden z kroků i pro případnou změnu legislativy, na které už pracujeme, směrem k zefektivnění systému zásahu při větších haváriích. Vzhledem k tomu, že ČIŽP je naší resortní organizací, začínáme s ní. Na řadu přijdou postupně i další správní úřady,“ uvedla mluvčí Roubíčková.

Úředníci z ministerského odboru interního auditu a finanční kontroly teď prověřují především soulad postupu inspektorů se zákonem a s interními i externími předpisy a normami. A to prý včetně způsobu odběru vzorků kontaminované vody (inspekce od počátku čelí nařčení, že vzorky odebrala příliš pozdě).

Také je podle mluvčí Roubíčkové prověřována evidence průběhu havárie či bezprostřední postup po jejím nahlášení a v následujících dnech, než byl případ předán policii.

Činnost inspekce v minulých dnech kritizovala i její bývalá ředitelka a exnáměstkyně ministra životního prostředí Eva Tylová. „Když dojde ke znečištění řeky, inspekce si musí opatřit důkazy pro nalezení viníka a následné prokázání viny. To, co předvedla při šetření, je neuvěřitelně diletantské,“ prohlásila pro Seznam Zprávy o postupu v kauze Bečva.

Ředitel inspekce Erik Geuss ale od počátku práci svých inspektorů hájí. „Vzorky odebrali a odvedli svoji práci profesionálně,“ opakoval několikrát. Odmítá také, že by jeho lidé dorazili na místo pozdě.

Odchod ženy blízké Brabcovi

Jedním z momentů, který může svědčit o napjatých vztazích uvnitř Brabcova resortu, je i skutečnost, že inspekci životního prostředí se po šesti letech v minulých dnech rozhodla opustit její mluvčí Radka Nastoupilová (dříve Burketová). „Mgr. Radka Nastoupilová podala výpověď a její pracovní poměr na ČIŽP končí ke dni 30. dubna 2021,“ reagovala na dotaz ředitelka Geussovy kanceláře Alexandra Vagenknechtová.

V případě Radky Nastoupilové nejde přitom o „obyčejnou“ mluvčí. V resortu životního prostředí byla vždy pokládána za člověka spřízněného s ministrem Richardem Brabcem, a tady s poměrně výrazným vlivem. Odcházející mluvčí pak má i dlouholetý blízký vztah k vládnímu hnutí ANO, které Brabec spoluzakládal. V minulosti byla mluvčí hnutí, pomáhala mu s kampaní v roce 2013, následně (před nástupem na ČIŽP) úzce spolupracovala s někdejší ministryní za ANO a nynější eurokomisařkou Věrou Jourovou.

Právě hnutí ANO Nastoupilovou v roce 2015 nominovalo i do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kde působí dodnes.

Redakce Seznam Zpráv se přímo Nastoupilové ptala, zda její odchod z ČIŽP nějak souvisí s loňskou ekologickou havárií. „Můj odchod s kauzou Bečva nesouvisí,“ uvedla. Skutečné důvody však neosvětlila.

Nejde o jediný odchod z ČIŽP. Jak už Seznam Zprávy také informovaly, na konci loňského roku opustil inspekci pětičlenný tým ochránců přírody CITES. Pod vedením Pavly Říhové odhalil tygří jatka nebo gang obchodníků s nosorožčími rohy. Odchodu měly předcházet některé interní rozpory s šéfem Erikem Geussem.

„Věc rozhodně není černobílá, k práci týmu pod vedením paní Říhové jsem měl své výhrady, detaily z pracovněprávních vztahů a interní komunikace ale rozhodně nebudu ventilovat do médií,“ napsal k tomu ředitel Geuss v tiskovém prohlášení.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kvuli-otravene-becve-proveruji-brabcovi-auditori-inspekci-142631?fbclid=IwAR2YEmu9BejhNyFi7lw-vHiJn9La7AGUQwXQGvD4p5oNSZDNBexPwFhU8X4#utm_source=facebook

Text vyjadřuje stanovisko České inspekce životního prostředí.
V úterý 26. ledna, celkem bez povšimnutí některých médií, která se pasují do role vyšetřovatelů havárie na Bečvě, se na serveru Novinky.cz objevily informace o odebraných vzorcích hasičů v den havárie na Bečvě. Přitom jsou tyto informace klíčové pro vyjasnění situace okolo vzorků odebraných rybáři, jejichž nepřevzetí a klíčovost pro odhalení viníka považují jak sami rybáři, tak většina „vyšetřujících“ médií, za kardinální chybu v postupu České inspekce životního prostředí.

Podle vyjádření rybářů, které prezentují perem předsedy svazu v Hustopečích přímo na svých stránkách a dále v různých médiích, totiž odebrali rybáři první vzorky vody do dvou PET lahví a 4 kusy ryb ve 12:35 hodin.

V článku olomoučtí hasiči ústy tiskové mluvčí zveřejnili informace o časech a místech odebíraných vzorků, vyjadřují se také hasiči ze Zlínského a Moravskoslezského kraje.

Inspekce disponuje analýzami vzorků, a to mimo jiné i v časovém rozmezí od 12:30 do 13:30 hodin, odebíraných v různých místech řeky Bečvy - Choryně – pod mostem, lávka u Špiček, Ústí, Teplice n. B., Hustopeče n. B. Tyto vzorky pokrývají časově a místně vzorek odebraný rybáři ve 12:35 hodin. Jinými slovy, ve 12:30 hodin byly odebrány vzorky nad i pod místem, kde odebrali ve 12:35 rybáři.

Z uvedených časů a míst odběrů je zřejmé, že jedinečnost vzorku rybářů pro určení původce je přeceňována, a pokud by mohla inspekce tyto údaje propojit s koncentracemi a rychlostí proudění vody, bylo by to zřetelnější. To ale dosud s ohledem na probíhající trestní řízení není možné. Navíc je faktem, že nejde o vzorek odebraný z některé z konkrétních výustí, ale z toku. Vzorky od rybářů mohly mít svou určitou hodnotu pro doplnění koncentrací kontaminantu v toku, ale nebyly by klíčové pro určení původce. Skutečnost, že HZS odebírá vzorky i v místech proti proudu si inspektor ověřil, o čemž jsme mimo jiného mluvili například ve velkém rozhovoru pro Ekolist.cz.

A když jsme u samotné kauzy přebírání vzorků, za zmínku určitě stojí, že vodoprávní úřad v Hranicích, který vzorky od rybářů převzal, neměl důvod je inspekci nabízet a mohl sám konat, obzvlášť pokud byl rybáři osloven jako první. Vodoprávní úřad v Hranicích má ty samou možnost jako inspekce a mohl předat vzorky do laboratoře. Přestože je v médiích barvitě popisována snaha předat inspekci vzorky od rybářů, v „zápisu z havárie, který je oficiálním dokumentem sloužícím jako záznam o postupu a činnosti jednotlivých úřadů a osob, není o údajném předání či převzetí vzorků žádná zmínka - ani vodoprávnímu úřadu Hranice, ani inspekci. Přitom právě Městský úřad Hranice je orgánem řídícím činnost na místě a autorem tohoto oficiálního zápisu.

 

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/cizp-stanovisko-k-jedinecnosti-vzorku-odebranych-rybari

Vystoupení soudního znalce Klicpery v médiích v minulém týdnu přinesla více otázek než odpovědí. Analyzujeme, co si z nich odnést: znalec vzbuzuje pochybnosti o své kompetenci, působí podjatě, porušil zákon. A z případu by měl být odvolán.

Před týdnem v pondělí Deník Referendum publikoval rozhovor se soudním znalcem v případu otrávené Bečvy, Jiřím Klicperou. Čtenáře Klicpera udivil tezí, že „viníka otravy zná“, byť „důkazní prostředky jsou nedostatečné“, odborníky zaujal zase tím, že s námi, ač vázán mlčenlivosti, vůbec mluvil.

Posléze znalec vystoupil v Reportérech ČT. Následně vydala ČTK zprávu s titulkem „Za otravu Bečvy nemůže Deza, viník už je známý, tvrdí znalec“. Byla to zavádějící formulace, která významně posouvá podstatu věci a zjištění, jež z rozhovorů Deníku Referendum a České televize se soudním znalcem Jiřím Klicperou, vyplývají. Základní informací podanou veřejnosti a uvedenou v titulku mělo být, že soudní znalec svým vystupováním porušil zákon a otřásl svou věrohodností.

Zavádějící zprávu ČTK ovšem převzala další zpravodajská média a účinek byl jasný: lidé, kteří nečtou dál než za titulky, ale i všichni ti, pro něž už se vyšetřování otrávené Bečvy táhne příliš dlouho a v přehršli informací se začínají ztrácet, dostali informaci, že člověk s kulatým razítkem, na jehož posudek se čeká již měsíce, zjistil, že „Deza je z toho venku.“

Pojďme se tedy nyní podívat podrobněji na to, co v tvrzeních Jiřího Klicpery, tak jak je sdělil v rozhovoru Deníku Referendum, neodpovídá realitě. A co naopak vede k dalším otázkám a k pochybnostem o jeho vlastních kompetencích, ale také o celkovém způsobu vyšetřování otravy řeky Bečvy.

1. V rozporu se svým pokusem znalec ukazuje na areál Tesly Rožnov

Znalec Jiří Klicpera neřekl vše o tom, kam se ubírají jeho úvahy v šetření původce otravy Bečvy. Uvedl, že nemůže říct vše, „protože když se takové věci dostanou ven, viník se samozřejmě připraví na obhajobu a použije argumenty, které dopředu vím“.

Současně otevřeně a v rozporu se svými zákonnými povinnostmi označil za viníka areál bývalé Tesly v Rožnově, který spravuje — včetně čistírny odpadních vod — firma Energoaqua. Jak nedávno Deníku Referendum potvrdil ředitel firmy Energoaqua Oldřich Havelka, soudní znalec si v době kolem Vánoc vyžádal údaje o hodnotách vypouštěných odpadních vod za tři roky nazpátek.

V Deníku Referendum jsme nicméně už čtyřicet dní po havárii upozornili na to, že podmínky na řece v daném místě takovou hypotézu prakticky vylučují. Mezi vyústěním rožnovského kanálu a místem, kde byly nalezeny první mrtvé ryby, tok řeky Bečvy urazí 3,7 kilometru a překonává přitom dva mohutné jezy a několik menších peřejí.

Až po zveřejnění naší investigace, která tehdy mediálně skomírající téma Bečvy vrátila opět do centra pozornosti, provedl Jiří Klicpera test s barvivem fluorescein. Jak dal v rozhovoru najevo, je na něj patřičně hrdý: „Byl jsme první na světě, kdo tohleto použil v případě havárie!“ Co je pro jednoho zdrojem pýchy, může být pro jiné důvodem k hluboké pochybnosti o výpovědní hodnotě pionýrského pokusu.

Test provedl tak, že nalil do odvaděče z čistírny Energoaqua zelené barvivo fluorescein, jehož mísení v řece pak zaznamenala policie pomocí dronu. Nalil jej tam, jak sám řekl, v souladu s provozním řádem čistírny — tedy za standardního průtoku šestatřicet litrů za sekundu. Pokud však bylo příčinou zářijové otravy Bečvy porušení provozní kázně, havárie technologií či něco podobného, byl by průtok v čistírně standardní? Základní otázku nedokázal zodpovědět.

Nicméně to není jediný, ani nejzávažnější, problém jeho pokusu, který provedl „jako první na světě“. Podstatnější je, že Jiří Klicpera na svém Facebooku zveřejnil fotografii, která ukazuje, že už u prvního z obou zmíněných jezů barvivo rozhodně neteklo jen při pravém břehu — jak sám tvrdí —, nýbrž po celé šíři toku. Dokumentací vlastního pokusu tedy ukazuje, že jeho závěry nemají oporu v realitě.

Za třetí je tu fakt, že v osudný den 20. září Bečvou tekly jen necelé tři kubíky vody za vteřinu. Když ale Jiří Klicpera prováděl svůj pokus, průtok byl o dvě třetiny vyšší — podmínky tedy nebyly souměřitelné. Je to důležité i proto, že pokud Klicpera tvrdí, že „ryby před jedem utekly“, pak také platí, že za průtoku ze dne 20. září k tomu měly mnohem méně příležitostí.

V realitě ovšem bez ohledu na konkrétní podmínky v řece zůstává nepředstavitelné, že by se jed, který by vytekl v Juřince, tedy z výpusti „rožnovského kanálu“ firmy Enargoaqua, na obou mohutných jezech nepromíchal, tekl by po celou dobu při pravém břehu řeky, ryby by před ním „utekly“, jak originálně tvrdí soudní znalec, a více než kilometr pod Dezou by najednou rozpoutal spoušť, jejímž výsledkem by bylo čtyřicet kilometrů toku s vytrávenými rybami.

Ano, každá látka se v toku řeky míchá postupně, ale tři a půl kilometru plus dva jezy po cestě jsou příliš mnoho na to, aby jed nezasáhl ani rybičku. U řeky navíc v osudové dopoledne na dvoukilometrovém úseku mezi Juřinkou a výpustí Dezy lovila řada rybářů. Zopakujme si, že v řece byl minimální průtok. Nutně by si hejn „utíkajících ryb“ museli všimnout. Shrnuto: Klicperova hypotéza nedává smysl.

2. Znalec ignoruje odborné poznatky o mísící zóně v řece Bečvě pod Dezou

Komu ovšem nestačí dosud uvedené, pro ty máme jeden další, zcela zásadní poznatek. V padesátém čísle odborného časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace vyšel v roce 2008 článek s názvem „Problematika stanovení mísící zóny v kontextu návrhu směrnice ES o normách environmentální kvality a o změně směrnice 2000/60/ES“.

Zmíněná evropská směrnice má za cíl omezit chemické znečišťování vod. Pro případ otrávené Bečvy je ale v uvedeném odborném textu klíčová skutečnost, že autoři článku zjišťovali takzvanou „mísící zónu“ pro čtyři konkrétní místa na čtyřech konkrétních řekách v České republice.

A shodou okolností je jedním z nich i výpusť chemičky Deza. Mísící zónu navíc autoři článku stanovovali za skoro totožného průtoku, jako byl 20. září 2020 — konkrétně 3,6 kubíků za sekundu.

„Mísící zóny zjišťujeme proto, abychom pro konkrétní zdroj potenciálního znečištění znali průběh toho, jak se toxické látky rozšíří v řece. Konec mísící zóny je tedy místem, kde je látka rozmíchaná v celé šíři koryta,“ vysvětlil Deníku Referendum hydrobiolog Jindřich Duras.

A právě nejpozději v místě, kde je toxická látka rozšířená v celé šíři koryta řeky, už se před ní nemají ryby kam schovat. Právě v tomto místě, ale nejspíš už o něco dříve, začínají ryby — pokud jde o látku dostatečně toxickou — umírat. A pokud je oné látky dost, může to trvat i čtyřicet kilometrů.

Co tedy říká článek v časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace o mísící zóně pro Dezu? V případě látek rozpustných ve vodě, což je případ zářijové otravy, je mísící zóna od její výpusti dlouhá až 1260 metrů. „Ale už ve vzdálenosti 940 metrů je rozdíl mezi tím, jak je látka rozmísená na pravém a levém břehu tak malý, že lze říct, že už zde by ryby neměly kam uniknout,“ upřesnil Jindřich Duras s tím, že s vysokou pravděpodobností by to tak mohlo být i u zářijové otravy.

První mrtvé ryby se osudnou neděli nacházely právě zhruba 1200 metrů daleko od výpusti z Dezy. V úvahu tedy možná připadají i některé z výpustí pod ní, ale jistě ne ty nad ní.

Výpočet mísící zóny pro rožnovskou výpusť k dispozici bohužel nemáme. Vzhledem k tomu, že jsou na toku dva masivní jezy, ale můžeme prohlásit za zcela vyloučené, že by mohla mít délku 3,7 kilometru a sahat tedy až hluboko pod výpusť Dezy.

„To byste musela znát hydrauliku,“ odvětil soudní znalec Jiří Klicpera redaktorce DR Zuzaně Vlasaté na jeden z dotazů, který se právě dané otázky týkal. Patrně měl spíš na mysli hydromechaniku či hydrodynamiku… Každý se může splést, ale soudní znalec by především neměl ignorovat odborné poznatky svých kolegů.

3. Znalec si protiřečí v hodnocení kvality odebraných vzorků

Závažné pochybnosti o kompetenci znalce Klicpery vzbuzuje i to, jak si protiřečí, pokud jde o odebrané vzorky. Na jednu stranu říká: „Ve vodařině platí, že jeden vzorek — žádný vzorek. Zvlášť, když ho nabere někdo, kdo k tomu není odborně cvičený. A neví, co s tím.“ V jiných pasážích rozhovoru kompetenci lidí, kteří vzorky vody na místě havárie odebírali, deklasuje ještě více.

Prozrazuje, že inspektoři ČIŽP na místo přijeli vlakem. Nabízí se tedy otázka, zda měli vůbec k dispozici aspoň gumové rukavice, holínky a nádoby na odběr vzorků.

Poznatků o tom, že zajištění důkazů pro vyšetření havárie — vzorků vody, ryb či bentosu, tedy mikroorganizmů říčního dna — probíhalo mimořádně nedbale, je už k dispozici až až. Otázkou stále zůstává, zda šlo o záměr, anebo čirou nekompetenci.

Od předního experta v oboru profesora Ivana Holoubka, který prováděl hodnocení vzorků pro Českou inspekci životního prostředí, víme, že inspektoři vzorky odebrali pozdě a špatně. „Můžeme říct na základě vzorků dvě věci: že na začátku ve vodě byl určitý obsah kyanidů a že se postupem času ředil. Udělali ovšem fatální chybu, že nešli proti proudu a neodebrali vzorky u všech výpustí. Ze vzorků se tedy prakticky nedá jednoznačně říct, kdo je na vině,“ řekl profesor Holoubek Deníku Referendum.

Inspekce navíc zlikvidovala úplně první vzorky odebrané rybáři. Odborníci se shodují, že by jim jejich analýza zcela určitě zásadně napomohla. Podle profesora Holoubka byly vzorky nepochybně použitelné — „vždyť i hasiči, když jim došly skleněné nádoby, používali petky…“

Ivan Holoubek na základě sebraných vzorků sestavuje posudek — nikoliv však pro kriminálku jako znalec Klicpera, ale pro olomouckou pobočku České inspekce životního prostředí. Na rozdíl od soudního znalce tak není vázán mlčenlivostí a ke svým poznatkům se může svobodně vyjadřovat, aniž by porušoval — tak jako Klicpera — zákon.

Znalec Jiří Klicpera ostatně sám v rozhovoru uznává, že na základě vzorků nemůže viníka označit. „Je velký nedostatek důkazních prostředků,“ říká doslova. Jenomže „nedostatek důkazních prostředků“ ani jeho teze „jeden vzorek — žádný vzorek“ mu ne brání simulovat průchod jedu řekou za pomoci testu s barvivem. Nejen, že test provedl za podstatně vyššího průtoku, ale nezná ani složení a koncentraci jedu, ani to odkud, kdy a jakou rychlostí do řeky vstoupil.

„Koncentrace je věc druhá. Ta se dá odvodit zpětně z toho, co se naměřilo v řece,“ kontroval v rozhovoru s Deníkem Referendum znalec Klicpera. Je to možné? Opravdu ji můžeme spočítat ze vzorků, které jsou v případu k dispozici? Je to přece rovnice o několika neznámých.

Profesor Ivan Holoubek k tomu říká: „Jsem velmi skeptický. Zmiňovaný zpětný výpočet koncentrace je velmi problematický. Soudní znalec nemá žádné informace o koncentracích ve výpustích z možných zdrojů, ani nevíme, kdy znečišťující látky do řeky vstoupily.“

Znovu podtrhněme, že ani inspekce ani nikdo jiný v neděli 20. září odpoledne nepovažoval za nutné odebrat vzorky z průmyslových výpustí proti proudu od místa, kde byly nalezeny první uhynulé ryby. To je patrně důvodem, proč úřady v čele s inspekcí dosud tvrdošíjně a v rozporu se zákonem odmítají poskytnout o odebírání vzorků jakékoli informace.

„To považuji stále za naprosto zásadní chybu. První vzorky u výpusti z Dezy se odebíraly až 24. září, čtyři dny po havárii. Přitom kdyby byly k dispozici právě včasně sebrané vzorky z průmyslových výpustí, mohli bychom dnes hledat původce znečištění mnohem snáz,“ vysvětluje Ivan Holoubek.

V tomto světle je také zarážející další Klicperovo tvrzení v rozhovoru pro DR: „My víme, kolik tam toho teklo co do množství.“ Skutečně? Odkud? „Nevím, z čeho toto tvrzení vychází, nemám žádné informace o případně bilančně chybějících znečišťujících látkách v odpadních vodách z možných zdrojů. Možná má tyto údaje na základě svých šetření policie,“ uvažuje Ivan Holoubek.

Na to se ale nabízí námitka: proč by pak policie po soudním znalci chtěla provést test barvivem, kdyby měla informace o chybějících znečišťujících látkách v odpadních vodách z možných zdrojů?

4. Znalec zaujatě bagatelizuje havárii v Deze

Z toho, co soudní znalec Jiří Klicpera řekl Deníku Referendum, je zjevné, že se nijak seriózně nezabýval havárií na kaustifikační jednotce v chemičce Deza, která nastala v noci před otravou řeky Bečvy. Událost přitom zůstává jedinou známou možnou příčinou otravy řeky.

Shrňme si popořadě nesrovnalosti ve výrocích soudního znalce Klicpery k havárii na kaustifikační jednotce. Za prvé, jak Deník Referendum uvedl v investigaci zveřejněné 30. listopadu, mnozí odborníci mají za to, že kyanid nemohl být jedinou příčinou otravy takového rozsahu. Znalec Klicpera Deníku Referendum ostatně sám řekl: „Hele, když máte ryby při kyanidové havárii, tak stačí, když je odlovíte a strčíte do čisté vody, velmi rychle se vzpamatují.“

Na námitku, že právě to se tady nestalo, odpověděl: „U toho jsem nebyl, takže nevím, proč,“ a pak v rozporu s fakty uvedl, že možná nebyla k dispozici laboratoř, která by konkrétní toxickou látku vyzkoumala.

Za druhé na dotaz, zda se vzorky odebrané v řece zkoumaly i na obsah fenolů, odpověděl: „Fenoly, fenoly… poznáte většinou po čuchu, alespoň, když jste trochu chemicky vzdělaná.“ Na námitku, že rybáři přesně charakterizovali typický zápach fenolů, znalec řekl: „Ale rybáři popisovali každý něco jiného.“

Když jej Deník Referendum v rozhovoru upozornil, že to není pravda, odvolal se na policejní protokoly — otázkou tedy je, zda výroky rybářů chybně zapsala Policie ČR, anebo je znalec prostě ignoruje. Tady připomeňme, že policie na výslechy rybářů, kteří byli prvními svědky havárie, rozhodně nespěchala. Kontaktovala je až poté, co se toho sami dožadovali v médiích.

Za třetí znalec evidentně neprovedl důkladnou analýzu toho, co se v noci na 20. září na kaustifikační jednotce stalo. Tvrdí, že Deza uniklé toxické látky zachytila v dešťové zdrži. „A z té dešťové zdrže Deza používá vodu zpátky. Oni ji recyklují. A z té zdrže se ta voda vůbec nedostane ven,“ říká.

Na námitku, že voda se zachytává ve zdrži právě proto, aby se proměřila její kvalita a v případě nehody se likvidovala v podniku, znalec řekl: „No ono toho uteklo tak málo, že se s tím prakticky nemuselo nic dělat.“

To je v příkrém rozporu se svědectvím, které Deník Referendum publikoval 30. listopadu 2020. Ve skutečnosti uniklo do dešťové kanalizace až deset kubíků toxické směsi a Deza tedy zcela jistě nebyla v situaci, „že se s tím prakticky nemuselo nic dělat“. Soudní znalec se ale prostě spokojil s vysvětlením chemičky, která nehodu ututlala a posléze bagatelizovala coby „provozní událost“, namísto toho, aby důkladně prověřil možnosti, kudy se fenoly mohly dostat do řeky.

Konečně za čtvrté se jeho podjatost projevuje v odpovědi na otázku „Na druhou stranu se v Deze problémy řeší tak, že se podloží poklop na reaktoru fošnou a že se vypne alarm,“ na kterou Jiří Klicpera řekne: „To nevím, to jsem neviděl. A jestli jste to viděla vy, tak o tom můžete něco povídat. Ale jestli jste to neviděla, tak můžete říkat, že jedna paní povídala…“

Jenomže Deník Referendum zveřejnil fotografie poklopu podloženého fošnou a skutečnost, že alarm byl dlouhodobě vypnutý, potvrdil Deníku Referendum zaměstnanec obsluhující v osudnou noc kaustifikační jednotku. Ostatně to, že v podniku samém dávají havárii na ní do kontextu s otrávenou řekou, nejlépe vypovídá fakt, že zaměstnanci, který svým spánkem nehodu způsobil, kolegové od té doby posměšně přezdívají „Rybář“.

Je to právě tato kultura šlendriánu, zatloukání a obcházení pravidel, o níž svědčí i další poznatky, jako je nedávná nehoda lokomotivy řízené nezpůsobilými zaměstnanci, které by soudního znalce, jenž by svou práci chtěl dělat důkladně, nutně vedla k tomu, aby v kontextu všech dalších uvedených informací Dezu pokládal za hlavního podezřelého a hledal cesty, kudy se z ní jedy dostaly do řeky, namísto toho, aby přejímal její výmluvy a bagatelizace.

5. Znalec porušil zákon a z případu by měl být stažen

Policie potvrdila, že soudního znalce Jiřího Klicperu nezbavila mlčenlivosti. „V současné době jeho vystoupení do veřejného prostoru vyhodnocujeme a zabýváme se jím,“ komentovala jeho výkony v Deníku Referendum a v České televizi krajská policejní mluvčí Lenka Javorková.

Neschopnost dodržet paragraf zákona o znalcích, který zavazuje k mlčenlivosti, není jediným z problémů ve vystupování Jiřího Klicpery. Daleko závažnějším pochybením je fakt, že porušil paragraf 107 trestního řádu, když veřejně sděloval své subjektivní hodnocení důkazů, zda je jich dostatek, zda jsou nejasné, nebo naopak nezvratné, a řešil právní otázky, zejména otázku viny a neviny, což mu v žádném případě nepřísluší.

Kolem jeho posudku se přitom vytváří atmosféra, jako by měl být tím jediným a určujícím důkazem v celé kauze. Pochybnosti o jeho elementární způsobilosti pracovat nestranně a s potřebnou kompetencí podtrhují ovšem i další skutečnosti.

Jiří Klicpera věděl, že hovoří s novinářkou. Přesto v rozhovoru o poslancích Parlamentu České republiky mluví jako o „debilech“, o úřednících jako o lidech, kteří „tomu obvykle nerozumí“, o jakýchsi lidech, kteří údajně vnikli do Dezy, říká, že jsou to „nejmíň teroristé, kteří by měli dostat přes držku“. Jednoduše řečeno: Jiří Klicpera si nevidí do úst.

Odvolání soudního znalce z případu otravy řeky Bečvy je jednou z nutných podmínek toho, aby celý proces vyšetřování začal nabývat alespoň elementární věrohodnost. Odpovědný úřad, jímž je v důsledku nové úpravy od 1. ledna 2021 ministerstvo spravedlnosti, by měl rovněž přistoupit k prověření jeho odborné způsobilosti. V tomto smyslu podáváme podněty dozorujícímu státnímu zástupci, ministerstvu spravedlnosti a Veřejnému ochránci práv.

 

Zdroj: Deník Referendum https://denikreferendum.cz/clanek/32298-pet-duvodu-proc-by-mel-byt-znalec-klicpera-odvolan-z-pripadu-otravene-becvy?fbclid=IwAR2DxZ_fUG18zjd0s8mKkAoEhhbhhLrbRFuJOBwZ954_kMUZCPlI4jyliFc

Otrava řeky Bečvy 20. 9. 2020 a na ní navazující události uplynulých čtyř měsíců jsou tragikomickým obrazem (ne)schopnosti a (ne)ochoty státních institucí i samosprávných orgánů na podobné havárie reagovat, zjišťovat jejich viníky a případně také ekologickým katastrofám předcházet. Jako spojovací prvek se vším proplétá případ tzv. rožnovského kanálu, na který pomyslná ruka Spravedlnosti zdánlivě neomylně ukázala se slovy „vinen“. Tento článek je námětem k přehodnocení a nápravě tohoto stavu. Nechme se při tom doprovázet přiléhavými citáty z filmu „Tajemný hrad v Karpatech“, geniální parodie na Vernův román, filmu, který nepochybně patřícího do zlatého fondu české kinematografie.

„Joj, Čórtův hrád, tam strašá.“

 

Řada prvotních zpráv o existenci kanálu přivádějícího odpadní vody z areálu bývalé Tesly Rožnov do Bečvy se nesla v duchu, který vyvolával dojem něčeho neznámého, nekontrolovaného či dokonce nezákonného. Kde se vzal, tu se vzal: tajemný kanál z Rožnova vedoucí do Valmezu. Pokud připomeneme historické souvislosti, továrna na výrobu obrazovek pro barevné televizory se měla v 80. letech minulého století stát „výkladní skříní“, potvrzující schopnost tehdejšího režimu v Československu provozovat špičkové technologie importované ze západu. Výstavba závodu „Barevná televizní obrazovka“ v Tesle Rožnov v licenci japonské firmy Toshiba byla tzv. „závazným úkolem státního plánu“ a byla pravidelně kontrolována ministerskými funkcionáři. Součástí stavby bylo i řešení čištění velkých objemů odpadních vod silně znečištěných zejména těžkými kovy. Projektem čistírny byl pověřen Hydroprojekt Ostrava, jehož projektanti a technologové v rámci projekční přípravy dokonce absolvovali školení v Hongkongu, kde podobná čistírna v licenci Toshiby byla již v provozu. Rožnovská Bečva nedosahovala v tehdejší době potřebné celoroční průtoky pro možnost vypouštění přečištěných odpadních vod tak, aby bylo zaručeno jejich naředění na podlimitní koncentrace sledovaných látek. Z tohoto důvodu byla vybudována kanalizaci odvádějící výtok z čistírny Tesly až do toku Spojené Bečvy ve Valašském Meziříčí. Současně byla trasa tohoto kanálu využita pro paralelní přivaděč zásobujícího provoz Tesly říční vodou odebíranou z Vsetínské Bečvy, který včetně úpravny průmyslové vody projektovala Sigma Engineering Olomouc. Dokončená továrna Tesly tedy zahrnovala čistírnu odpadních vod založenou na špičkových technologiích, projektovanou a vybudovanou nejlepšími českými firmami v této oblasti, a cca 15 km dlouhý kanál odvádějící vyčištěné odpadní vody do Spojené Bečvy.

Jak lze snadno zjistit z veřejně dostupných informací, „zapomenutý“ kanál a na něj napojená čistírna jsou od té doby stále funkční. Po ukončení výroby obrazovek v r. 1989 byla Tesla Rožnov rozdělena na řadu firem, přičemž jedna z nich, Energoaqua, převzala jako vlastník i provozovatel péči o vodní hospodářství v areálu, včetně čistírny odpadních vod a kanalizace do řeky Bečvy. Energoaqua se tím nijak netají a provoz vodního hospodářství pravidelně zmiňuje ve výročních zprávách – např. za r. 2019 uvádí „Chemické odpadní vody (CHOV), které vznikají ve výrobních procesech jednotlivých dodavatelů CHOV, jsou z objektů v rámci průmyslového areálu svedeny soustavou potrubí a přečerpávacích stanic do čistírny chemických odpadních vod, jejíž projektovaná kapacita je 33 l/s chemických odpadních vod. Vyčištěné CHOV jsou odváděny přes dvě retenční nádrže do recipientu spojeného toku řeky Bečvy ve Valašském Meziříčí.“

Energoaqua je registrována jako producent odpadních vod společností Vodovody a kanalizace Vsetín. V kanalizačním řádu stokové sítě VaK Vsetín z února 2010 se stanovuje pro firmu Energoaqua kromě standardně sledovaných základních parametrů (biologická a chemická spotřeba kyslíku, celkový obsah fosforu apod.) povinnost sledovat v odpadních vodách průmyslového areálu bývalé Tesly i další ukazatele, včetně koncentrací těžkých kovů, fluoridů a kyanidů. Energoaqua v provozu čistírny proto disponuje vlastní laboratoří, která běžně provádí rozbory odpadních vod včetně stanovení kyanidů.

Diskutovaný kanál z areálu Tesly Rožnov je také řádně registrován Povodím Moravy. V dokumentu „Průvodní list útvaru povrchových vod Plánu dílčího povodí Moravy 2016 – 2021“, je popsána řada charakteristik Bečvy od toku Rožnovské Bečvy po Opatovický potok jako tzv. vodní útvar M078. Zde je v tabulce „Výčet vypouštění“ uveden tento kanál pod označením „Energoaqua, a.s., Rožnov pod Radhoštěm“, v řazení dle průtoku 27,1 litrů/s na třetím místě za vypouštěním vod z čistírny odpadních vod VaV Vsetín ve Valašském Meziříčí a výpustí V1 firmy DEZA.

„Až řeknu Krleš, vezmem to šturmem.“

Při rekonstrukci sledu událostí, kterými se předmětem stále se stupňující šikany stalo všechno a všichni spojení s dotčeným kanálem, je třeba se vrátit do týdne po otravě Bečvy na konci září 2020.  Připomeňme si, že ve čtvrtek 24.9. se na základě zprávy zveřejněné na webu ČIŽP začala šířit verze o kyanidech jako toxických látkách, která otravu řeky způsobily. A také, že ČIŽP již předtím v „prvotním místním šetření vyloučila jako možného původce havárie“ firmu DEZA na základě tvrzení o tom, že v odtokovém kanále a laguně (přes kterou odpadní vody z DEZy v současnosti nota bene neprotékají) se údajně v den otravy vyskytovaly živé ryby. Zadání vyšetřujících orgánů tedy znělo: hledá se zdroj, ve kterém by mohla být prokázána přítomnost kyanidů. Z  veřejně dostupných dokumentů, které jsem zmínil v předchozí části, bylo lehce dohledatelné, že v areálu Tesly se nachází firma produkující odpadní vody s obsahem kyanidů a že firma Energoaqua provádí jejich likvidaci v rámci čistírny odpadních vod. „Tajemná výusť“ do Bečvy pod mostem v Juřince tedy mohla představovat vhodného „obětního beránka“.

Signálem k útoku na kanál z Rožnova se stala zpráva na twitterovém účtu Policie ČR z 26. 9. 2020: „Vsetínští kriminalisté šetří masivní úhyn ryb v řece Bečvě. Podařilo se jim už zjistit vyústění kanálu, ze kterého kyanid do řeky vtekl. Na tento kanál je napojeno mnoho společností a kriminalisté teď zjišťují, ze které mohla nebezpečná látka do řeky uniknout“, potvrzená další zprávou z 29. 9. 2020: „V současné chvíli již víme, že vyústění kanálu, ze kterého se kyanid do Bečvy dostal, je v katastru obce Juřinka na Valašskomeziříčsku. Dále provádíme úkony trestního řízení s cílem případ co nejdříve objasnit“.

Nelze si nevšimnout sugestivního spojení mezi „masivním úhynem ryb“ a obsahem kyanidů ve vzorcích odebraných v ústí kanálu se zpožděním jednoho až několika dnů po tomto úhynu. Spojení navozující dojem, že má být nadevše jasné, že se jedná o tentýž kyanid, který otrávil ryby před několika dny a několik kilometrů níže po proudu řeky. Se vší úctou k práci Policie ČR bych u podobných zpráv očekával, že budou zveřejněny až v době, kdy bude znám zdroj na opačném konci kanálu, který mohl stát za masivním únikem toxické látky v neděli 20. 9.  Všechny aktuálně dostupné informace totiž ukazují spíše přesný opak, že ani po 4 měsících vyšetřovacích úkonů tento zdroj nebyl prokázán.

„Skol ho jako psa! Ale civilizovaně.“

Označení kanálu jako zdroje kyanidů v policejních zprávách rozpoutal frontální “hon na čarodějnici“ – ovšem s často jasně čitelným podtextem: odvést pozornost od chemičky DEZA. V článku Valašského Deníku z 30.9. „Jed mohl přitéct do Bečvy až z Rožnovska“ se znovu objevuje zavádějící informace, že „na trase mezi Rožnovem pod Radhoštěm a Valašským Meziříčím je nejméně deset fabrik“, které by „mohly být na danou kanalizaci napojené“. Přitom v rozporu s obsahem zprávy policie ze 26.9. není na kanál napojeno „mnoho společností“, nýbrž pouze jedna jediná, a to Energoaqua). I v opatrném vyjádření starosty Rožnova, který potvrdil existenci (jakoby tajemné) „roury, která vede z bývalého areálu Tesly do Valašského Meziříčí“ se znovu objevuje tvrzení, že „řada firem po cestě i firem meziříčských je na ni napojená“.

Přestože ředitel firmy Vodovody a kanalizace Vsetín R. Pilař potvrdil, že „výpusť má své povolení od příslušného vodoprávního úřadu“ (Seznam Zprávy, 30. 9. 2020), příběh o tajemné kanalizaci dále přiživovala i vyjádření starosty Valašského Meziříčí R. Stržínka, který neváhal tvrdit, že „potrubí … začíná někde v areálu rožnovské Tesly.“ A také jeho vyjádření, že má informace o tom, že „na potrubí je napojeno několik desítek firem.“ (Seznam Zprávy, 30. 9. 2020). Starosta dále neopomněl zdůraznit, že „Na výstupu tohoto potrubí odebrali naši lidé z odboru životního prostředí minulý týden ve středu vzorky, které se nakonec ukázaly jako kontaminované kyanidem“. Jak mohla kontaminace (neznámo jak vysoká) zjištěná ve středu 23. 9. způsobit otravu řeky o tři dny dříve, už nevysvětlil. Neméně tajemná byla vyjádření vedoucího odboru ŽP na valašskomeziříčské radnici P. Křístka. „Je to výpusť, která jde z Rožnova. Konkrétní informace sdělovat nemůžu. Jsou předmětem vyšetřování policie“.

„Asi nevíte, že ministr lesnictví a já jsme měli společnou kojnou.“

Pronásledovanému kanálu se dostalo patřičné pozornosti i v nejvyšších sférách, počínaje dnes již legendárním ministerským utahováním smyčky: „Smyčka se utahuje kolem areálu Tesla Rožnov, tedy toho kanálu, který z areálu Tesly Rožnov teče do Bečvy“ (Tisková konference MŽP a ČZIP, 1. 10. 2020). Ministr Brabec neopomenul ani ničím nepodložené tvrzení o tom, že „Je tam několik subjektů, které podle našich informací nakládají s kyanidy …“ a tentýž den se podělil o důležité sdělení na Twitteru: „Policie CZ aktuálně prověřuje firmy v areálu Tesla Rožnov, odkud vede kanál do Bečvy. Těm, kteří se tuhle katastrofu snažili zneužít před volbami: Firmu DEZA jako původce znečištění už dříve vyloučily policie i ČIŽP.“ (@RibraRichard, 1. 10. 2020). Vyloučení DEZy z vyšetřování policie ale oficiálně nikdy nepotvrdila: „Jako policie jsme nikdy nikoho z vyšetřování nevyloučili, takže spekulace nebudu komentovat,“ uvedl v reakci na tvrzení ministra mluvčí krajské policie P. Jaroš (Seznam Zprávy, 26.11.).

Situace, kdy ministr ŽP nepravdivými výroky brání podřízenou ČZIP a chemičku vlastněnou svým bývalým zaměstnavatelem a současným premiérem, nijak nepřekvapí. Poněkud překvapující ovšem bylo, jak se do zahájené zteče „tajemného kanálu“ připojovali další borci, od kterých bych očekával kritičtější pohled na věc. Mimo hlavní proud nezůstali ani Zelení – slovy místopředsedy M. Berga: „V tomto místě tak je potřeba hledat původce otravy. V areálu bývalé Tesly působí i firmy, které ve svém výrobním procesu používají kyanid, který otrávil téměř 40 km řeky Bečvy“ (web Zeleni.cz, 29. 9. 2020). Stejně rozpačitý jsem  také z prohlášení Jindřicha Petrlíka, vedoucího programu Toxické látky a odpady ekologického spolku Arnika: „Tato informace zapadá do toho, co víme o starších haváriích s kyanidy. Z Tesly Rožnov došlo totiž k úniku v roce 1979. Tehdy téměř 65 kg kyanidů otrávilo ryby v sedmikilometrovém úseku Bečvy“ (regionvalassko.cz, 1.10. 2020). Tedy opět spojení toho, že se někde nachází kyanidy anebo s nimi někdo nakládá, a původcem otravy řeky. Ovšem za současného zásadního vyloučení firmy DEZA. Ani zmínka o tom, že by v případě DEZy snad mohly také existovat „tajemné kanalizace“, které by v délce mnoha kilometrů odváděly znečištěné vody z areálu chemičky do řeky Bečvy – v tomto případě by se jistě jednalo o ničím nepodložené spekulace … Absurdní inscenace dospěla ke svému nespornému vrcholu v mediálním požadavku starosty V. Meziříčí, že kanál „kterým zřejmě do řeky unikl jedovatý kyanid“ je třeba zrušit, protože „nikdo pořádně neví, kudy vede, kudy se tam může po trase cokoliv dostat“ (iDnes, 27.11. 2020).

Ke cti Městského úřadu Rožnova pod Radhoštěm je třeba vyzdvihnout, že se proti výše zmíněným manipulativním a nepravdivým tvrzením rázně ohradil v tiskové zprávě č. 188/2020 z 30. 11. 2020 s titulkem „Proti spojování kanálu s otravou“.  Zpráva cituje vyjádření vedoucí Odboru životního prostředí a výstavby V. Šulové, že „kanál do Valašského Meziříčí, který je zmiňován ve vyšetřovací verzi, je řádně povolenou stavbou, která byla vybudována v rámci stavby barevné obrazovky Tesla“. Zpráva dále potvrzuje, že „k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky do řeky Bečvy z průmyslového areálu vydal povolení příslušný vodovodní řád, tj. Krajský úřad Zlínského kraje, OŽPZE.“. Můžeme si tedy položit čistě řečnickou otázku – co bránilo všem vyšetřovatelům a pronásledovatelům „tajemného kanálu“ zvednout telefon a zjistit si potřebné informace o kanálu z Rožnova na úřadech nebo správě Povodí Moravy?

„Akce Robert Ďábel naprosto pozitivní…..hmm…. s negativním dopadem.“

Navzdory mnohým tvrzením je tedy původ a trasa kanálu přesně známá, stejně jako fakt, že mezi počátkem kanalizace na výtoku z čistírny odpadních vod firmy Energoaqua, a její vyústí do Spojené Bečvy pod mostem v Juřince není legálně připojená žádná jiná firma nebo kanalizace – a dokud někdo neprokáže opak, tak není známa ani žádná přípojka ilegální.

Mohly být tedy odpadní vody přitékajících kanálem z rožnovského areálu znečištěny tak vysokými koncentracemi kyanidů, které by dle oficiální verze způsobily tak rozsáhlou otravu řeky? Je známo, že na cca 15 km dlouhé trase kanálu se nachází velké množství povrchových vpustí, kterými hypoteticky může někdo něco do potrubí vypustit. Jedinou známou firmou v areálu bývalé Tesly, která v současnosti ve svých technologických procesech používá kyanidy a produkuje odpadní vody s obsahem kyanidů, je firma LISS. Jak opakovaně potvrdil ředitel firmy Energoaqua O. Havelka, vody obsahující kyanidy jsou z firmy LISS „přebírány v uzavřených kontejnerech a zcela odděleně chemicky neutralizovány“. Až po odstranění kyanidů jsou tyto odpadní vody dále čištěny společně s ostatními průmyslovými vodami, které jsou z čističky a napojených lagun vypouštěny do kanálu vedoucího do Bečvy teoreticky již jako nezávadné. Těžko bychom mezi mnoha čistírnami průmyslových, zemědělských i komunálních vod hledali takové, které vždy fungují stoprocentně účinně a dokonale, a kde nenastávají technologické komplikace, poruchy nebo havarijní stavy. V této souvislosti vzpomínám na úsměvnou historku, kterou přidává průvodce při exkurzi našich studentů do městské čistírny odpadních vod v Olomouci: jak to bylo tenkrát, když na čističku nečekaně doplavalo 12 kubíků smetany uniklé z mlékárny Olma? S občasnými problémy se evidentně potýká i čistírna v areálu bývalé Tesly, např. když některá firma z areálu v rozporu s pravidly vypustí odpadní vody s nadměrným množství niklu, které není použitá technologie čistírny schopna zachytit. Tyto okolnosti by měly být skutečně předmětem přezkoumání a náprava by měla být dosažena pod dohledem příslušných kontrolních a správních úřadů, nikoliv policie.

„Policii jsme předali všechny doklady, technické principy, množství látek, údaje o skladech, dostali vše. Ale nemají co najít,“ komentoval vyšetřování policie ředitel Energoaqua (Hospodářské noviny, 9.10. 2020), v době kdy ještě netušil, že na firmu „zaklekne“ policejní komando, předvede pracovníky čističky k výslechu na policejní služebnu a že stupňovaný tlak na firmu povede až k osobní lidské tragédii, kdy si vzal život vedoucí čistírny Energoaqua (Právo/Novinky.cz, 3. 12. 2020). O. Havelka také poukázal na jisté nesrovnalosti ohledně nálezů o „kontaminaci kanálu kyanidy“, kdy ve vzorcích odebraných v pondělí 21. 9.  bylo ve výpusti z rožnovské kanalizace údajně naměřeno 1,6 mg/litr kyanidů. V rozhovoru s reportéry ČT to komentoval manažer vodního hospodářství firmy Energoaqua J. Stachovec takto: „Inspekci to vyšlo pod limitem – jeden vzorek, druhý vyšel v toleranci pod limitem, a nám to vyšlo lehce nad limitem …“(Reportéři ČR – Otrávená řeka III, 16. 11. 2020).

„Pane hrábě, hlavně opáterně. Raději dvakrát měř a jednou řezáť.”

Výše zmíněné okolnosti poukazují na jeden závažný a doposud opomíjený aspekt celé kauzy otrávené Bečvy, který mohl unikat veřejnosti, neměl ovšem uniknout státním institucím. Při rozborech vzorků, ať už se jedná o říční vodu, lidskou krev nebo měsíční kámen, platí známá ověřená pravidla analytické chemie. Na prvním místě stojí fakt, že výsledek analýzy je dán použitým postupem (metodou) analýzy a že interpretovat a srovnávat výsledky je možno pouze při znalosti použitých metod. Každá metoda může mít různou citlivost i rozsah spolehlivosti – což je např. typické v případě různých metod pro stanovení tzv. volných nebo celkových kyanidů. Výsledky nejen spolehlivé a důvěryhodné, ale také použitelné pro kontrolní a správní úkony, vydávají laboratoře akreditované pro konkrétní typ analýzy. Jak opakovaně tvrdila ČIŽP, vzorky z otrávené Bečvy odebíralo a analyzovalo několik různých institucí. Podle registru Českého institutu pro akreditaci (www.cai.cz) je k 3. 2. 2020 pro analýzu kyanidů akreditovaných celkem 51 státních a soukromých subjektů. Mezi subjekty zasahujícími při otravě Bečvy 20. 9. to však bylo pouze Povodí Moravy – nenajdeme zde ČZIP, Policii ČR, Vodovody a kanalizace Vsetín ani laboratoře firem DEZA či Energoaqua. Jediným akreditovaným subjektem spadajícím pod Ministerstvo vnitra  je chemická laboratoř Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru v Lázních Bohdaneč. Kupodivu zde není uvedena laboratoř HZS Moravskoslezského kraje ve Frenštátu pod Radhoštěm, která dle zprávy ČZIP z 24.9. měla být právě tou laboratoří, která prvně prokázala výskyt zvýšené koncentrace kyanidů ve vzorcích z Bečvy. Pro úplnost je nutno dodat, že chemická analýza říční vody nemusí vždy sama o sobě jednoznačně prokázat, že právě kyanidy (a pouze kyanidy) byly příčinou úhynu všech ryb a života v řece.

„Navzdory této fatální situaci jsem superlativně disponován.“

Původně by tento článek končil odkazem na jeden z hlavních argumentů proč „ne“ kanál v Juřince – totiž že zatím nikdo nepředložil důvěryhodné vysvětlení, jak to, že jedy údajně vyteklé z kanálu z čističky firmy Energoaqua nezpůsobily úhyn ryb po délce 3,5km toku řeky až k místu prvních pozorování úhynů nad mostech v Choryni. Nevěří tomu rybáři, místní obyvatelé, chemici, toxikologové, ekologové ani novináři, dokonce tomu nevěří ani řada zaměstnanců firmy DEZA. Tento týden ovšem přinesl nečekaný zvrat v celé kauze. Po měsících marných snah o získání relevantních informací od státních institucí se veřejnosti dostalo nečekaných informací přímo od samotného soudního znalce, který má k dispozici utajované materiály předané ČZIP a získané policií během dosavadního vyšetřování.  Sdělení pana Klicpery pro pořad reportéři ČT i v rozhovoru pro Deník Referendum jsou natolik inspirující, že s přehledem vystačí na samostatný článek. „Nešťastník, co má na starost tu Bečvu“ svérázným způsobem potvrdil, co již drahnou dobu tušíme – že z nezdárně a pozdě odebraných vzorků řeky a výpustí kanálů nelze jednoznačně nic potvrdit ani nic vyvrátit. S těžko uvěřitelnému vysvětlením znalce, šířeným od počátku také zástupci ČIŽP, že před kyanidem „ryby utekly“, by patrně souzněl hrdinný hrabě Teleke z Tölökö: „Zbytečná námaha, příteli. Je to jen moje ryze soukromá halucinace.“.  Na rozdíl od soudního znalce jsem ale stejně jako mnoho dalších přesvědčen, že dávno nastal čas opustit přelud ne-tajemného rožnovského kanálu a posunout se k důkladnému vyšetření tajností kanálů vedoucích do Bečvy níže po proudu.

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/marekn-petrivalsky-kanal-tajemnejsi-nez-hrad-v-karpatech?fbclid=IwAR3SU_3RRww-vc1CrsfSUKsDPWNngGYmPUVKwxGTy6vA5ATTo3hyb0leXB4