Od jedné z nejhorších ekologických havárií posledních desetiletí, k níž došlo na řece Bečvě, uplynuly už tři roky. Otravu řeky a úhyn ryb podle verdiktu soudu způsobila firma Energoaqua, ona i její ředitel ale odchází bez trestu, protože se nepodařilo zjistit, co přesně se v podniku stalo. Její vinu rozporuje přírodovědec Jakub Hruška, který pro Český rozhlas Plus uvedl, že jde o vědecky neobhajitelný nesmysl.
„Hlavní je, že různými pokusy se zjistilo, že toxiny, které by vytekly z takzvaného rožnovského kanálu do Bečvy, by se dalších 3,5 kilometru musely držet u pravého břehu a neotrávit žádnou rybu. Což se ukázalo, že je nemožné,“ vysvětluje.
Ukázalo se prý také, že co vyteče z rožnovského kanálu, je už po 800 metrech zcela rozptýlené v celém korytě řeky. Navíc u všech zdokumentovaných havárií ryby hynuly hned u výpustí, kde je nejvyšší koncentrace škodlivin a toxinů.
„A tady se nic takového nestalo. Prostě 3,5 kilometru jakoby nic a pak 30 kilometrů až do Přerova. To prostě nedává smysl,“ dodává.
Policejní vyšetřování podle Hrušky od počátku mířilo na firmu Energoaqua a žádná jiná vyšetřovací verze se nebrala v potaz i přes argumentaci rybářů, kteří v místě chytali ryby, či různá svědectví, podle nichž byl v okolí řeky cítit chlór – ten ale z podniku nemohl uniknout.
Zásadní chybou prý bylo to, že se vzorky odebíraly jen z řeky, ale už ne z jednotlivých výpustí.
„Je tam podezření na takzvanou lhoteckou výpusť, na níž bylo posléze vidět, že kameny a řasy tam byly vybělené, protože tam protekla nějaká chemikálie. Ale vyšetřování to nevzalo v potaz a nikdo neodebral vzorky,“ upozorňuje s tím, že to bylo úkolem České inspekce životního prostředí.
Podle Deníku Referendum, který se kauze dlouhodobě věnuje, šlo ve vyšetřování o to, zbavit podezření chemičku Deza, která patří do koncernu Agrofert, a falešně obvinit společnost Energoaqua.
O tom Hruška kvůli nedostatku důkazů nechce spekulovat, vyloučit podle něj lze jen to, že za havárii může Energoaqua, popřípadě jakýsi „šílený střelec“, který by do řeky vylil sud s kyanidem. V řece byl totiž přítomen i chlór, který se používá k sanaci kyanidových či fenolových havárií.
„Ten, kdo tu havárii způsobil, věděl, že ji způsobil a snažil se ji sanovat. Tím padá teorie osamělého střelce. Musel to být někdo, kdo s takovými chemikáliemi běžně zachází. A to je v podstatě jenom nějaká čistírna odpadních vod nějaké fabriky,“ soudí s tím, že dnes již nelze odebrat nové vzorky.
Zjistit, co se na Bečvě skutečně stalo, je tak prý možné jen v případě, pokud se někdo přizná. „Někdo ví, jak to bylo, a nebude to podle mě jen jeden člověk, bude jich víc. Musel by přijít na policii, říct, co se stalo, a doložit to hodnověrnými důkazy. Protože když se jen přiznáte, policie vám neuvěří,“ podotýká.
Policie podle něj neumí podobné havárie a kriminální činy na životním prostředí vyšetřovat, na rozdíl třeba od Skandinávie, kde pro to existují specializované odbory.
„U velkých havárií se obvykle viník okamžitě přiznal, takže vyšetřování nebylo potřeba. Firmy se snaží dbát na bezpečnost, ale riziko se nedá vyloučit. Jsme relativně průmyslová země a možné zdroje otrav tu máme. Musíme se chovat co nejlépe a případně se nebát přiznat,“ uzavírá.