Svědek Jiří Los, bývalý pracovník firmy Energoaqua, která je obžalovaná z otravy řeky Bečvy z 20. září 2020, podnik podezírá z možného zavinění havárie. U vsetínského okresního soudu, který kauzu projednává, však uvedl, že v době otravy už ve společnosti nepracoval. Připustil též, že technologii čistírny odpadních vod firmy, odkud podle obžaloby znečištění do řeky uniklo, nezná. V čistírně nikdy nepracoval. Spolu se společností Energoaqua je obžalovaný její ředitel Oldřich Havelka. Vinu odmítl, stejně jako zmocněnec podniku Vladimír Kurka.
Od roku 2013 pracoval Los ve firmě Energoaqua jako analytik v chemické laboratoři, později byl technologem vodního hospodářství, zástupcem vedoucího vodního hospodářství i vedoucím vodního hospodářství. Následně požádal o degradaci zpět na technologa, protože nesouhlasil s některými postupy v podniku. Zmínil odpojení dvou lagun, které podle obžaloby slouží jako ochranné opatření před únikem nebezpečných látek. Později dal výpověď. "K odpojení lagun došlo někdy v roce 2018, já jsem skončil v roce 2019. Měl jsem obavy, že odpojení lagun může způsobit havárii na Bečvě, třeba kvůli selhání lidského faktoru," řekl Los.
Uvedl, že z firmy odešel kvůli šikaně a pomluvám ze strany nadřízených. "Po havárii jsem pojal podezření, že by Energoaqua mohla být potenciálním zdrojem znečištění," uvedl Los. Míní, že otrava řeky mohla být chronická, ne akutní. Tvrdí, že nedostatečně vyčištěné vody se kvůli odpojení lagun mohly do řeky dostávat dlouhodobě. K otravě ryb v září 2020 pak podle něj mohlo přispět například sucho a nízký průtok vody v řece.
Havelkův obhájce Jiří Obluk dnes Losova tvrzení odmítl. "Vychází pouze z jeho spekulací a, jak připustil, neznalosti procesu čištění. Zejména jde o to, že laguny už nejsou součástí technologie čištění, která končí v dosazovacích nádržích. Laguny sloužily jen k vyrovnání množství vypouštěné vody, k ničemu jinému. A tedy skutečnost, že laguny byly ’obtokovány’, nemohla v žádném případě způsobit znečištění řeky Bečvy," řekl ČTK Obluk. Případnou kontaminovanou vodu podle něj bylo možné z dosazovacích nádrží přepustit do takzvaného třetího stupně neutralizační linky, nesměřovala by tedy odtamtud do řeky.
Podle obžaloby Energoaqua odpojila laguny v polovině roku 2018. Několik měsíců po havárii jednu opět zapojila. Obžaloba tvrdí, že firma neučinila žádná jiná opatření, která by odpojení lagun nahradila a zabránila případným únikům nedostatečně vyčištěných vod.
V době, kdy v Bečvě začaly hynout ryby, měl ve velíně čistírny odpadních vod službu Jakub Janoušek. Je přesvědčený, že Energoaqua otravu nezapříčinila. "Od nás to stoprocentně nebylo," řekl dnes Janoušek. Neexistuje podle něj možnost, že by byly vody do řeky vypuštěny bez měření jejich kvality v laboratoři. "U nás bylo všechno v pořádku," uvedl Janoušek. Za možného původce havárie u soudu naopak označil valašskomeziříčskou chemičku Deza z holdingu Agrofert. Z reaktoru takzvané kaustifikační jednotky firmy Deza v noci před ekologickou havárií na Bečvě unikla směs chemických látek. Zástupci chemičky popřeli, že by znečištění řeky pocházelo od ní. Výpust odpadních vod z Dezy do Bečvy je blíže místu nálezu prvních leklých ryb než výpust firmy Energoaqua.
U soudu dnes svědčila také bývalá laborantka v čistírně odpadních vod podniku Magda Draplová Beitlová. Obšírně hovořila o laboratorních rozborech vzorků odpadních vod ve firmě. "O havárii jsem se dozvěděla z médií," řekla laborantka. Uvedla, že ji vůbec nenapadlo, že by za otravu mohla Energoaqua. "Já si stojím za tím, že jsem pracovala dobře," doplnila Draplová Beitlová.
Za poškození a ohrožení životního prostředí a neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami hrozí společnosti Energoaqua zákaz činnosti a peněžitý trest, Havelkovi až pětileté vězení. Firma spravuje tovární areál v Rožnově pod Radhoštěm na Vsetínsku, kde zajišťuje i čištění odpadních vod. Z areálu odcházejí kanálem, který ve Valašském Meziříčí ústí do Bečvy. Právě tímto kanálem se podle státního zástupce Jiřího Sachra do řeky dostaly kyanidy a šestimocný chrom, což mělo za důsledek masivní úhyn více než 39 tun ryb.
Otrava zasáhla řeku nejméně na 37 kilometrech mezi Valašským Meziříčím a Přerovem. Zástupci obžalované firmy tvrdí, že první ryby začaly hynout přibližně 3,5 kilometru od vyústění společnosti Energoaqua, je tedy podle nich vyloučeno, aby původcem ekologické havárie byla ona. Za pravdu jim dávají i někteří rybáři a vědci. Hlavní líčení v případu začalo v lednu, od té doby vypovídalo přibližně 50 svědků. Pokračovat by mělo ve středu 21. června, na kdy soud předvolal znalce z Jihočeské univerzity, kteří zkoumali uhynulé ryby.