Na konci září došlo na řece Bečvě k úniku kyanidů, které vytrávily řeku v úseku téměř čtyřiceti kilometrů. Není to první havárie tohoto druhu v České republice. V roce 2006 otrávily kyanidy z Lučebních závodů Draslovka v Kolíně osmdesátikilometrový úsek Labe. Stejně jako v roce 2006 jsme se po případném viníkovi havárie dívali nejdříve do dat v Integrovaném registru znečišťování (IRZ) a jako první nám padla do oka DEZA Valašské Meziříčí, náležející do skupiny Agrofert. Tu sice pár dní po havárii jako možného viníka Česká inspekce životního prostředí a poté i ministr životního prostředí Richard Brabec jako původce úniku vyloučili, ale svědectví rybářů z kritického dne ji tak úplně nevylučují.
Z pohledu Arniky jde o největší ekologickou havárii v tomto desetiletí. V reakci na únik kyanidů do Bečvy proto přišla s výzvou Řeky bez jedů. Ta obsahuje samozřejmě požadavek rychlého vyšetření největší ekologické havárie posledních let v České republice a potrestání jejích viníků. Především však míří na změny ve sledování toxických látek, které otravují naše řeky a život v nich. Konkrétně žádá zpřísnění ohlašovacích prahů pro kyanidy do Integrovaného registru znečišťování (IRZ), ale také zařazení skupiny perflouoralkylovaných sloučenin (PFAS) na seznam sledovaných látek, dále lepší dostupnost informací o toxických látkách ve starých ekologických zátěžích anebo zpracování plánu na omezení úniků rtuti. Výzvu již podepsalo více jak pět tisíc šest set lidí.
Poslanec František Elfmark zvolený do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za Piráty se výzvou Řeky bez jedů inspiroval a připravil usnesení zahrnující tři z jejích bodů, které pak na svém jednání 4. listopadu 2020 Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny schválil. Vyzval tak vládu, aby zpřísnila monitoring nakládání s kyanidy a aby se nově začaly sledovat úniky PFAS, které mohou otrávit zdroje pitné vody a škodí rybám a vodním organismům. A to je dobrá zpráva!
Rád bych se ještě vrátil ke kyanidům. Dá se na nich dobře ukázat vývoj v managementu toxických látek v posledních desetiletích. V lednu roku 2000 uniklo obrovské množství kyanidových vod ze zlatého dolu v Baia Mare a otrávily ryby v dlouhých úsecích rumunských a maďarských řek. Toto obrovské neštěstí vedlo poté k zákazu používání kyanidů při těžbě zlata v řadě zemí včetně České republiky. Právě vylučování toxických látek z těžebních postupů, ale i z průmyslové výroby je nejlepší prevencí havárií podobných té na Bečvě. Třeba by to dokázaly i průmyslové provozy na Bečvě.
Jindřich Petrlík, Arnika – program Toxické látky a odpady