Ryby v Bečvě nemohly otrávit toxiny z rožnovského kanálu. Protože opravdu není možné, aby se jedy více než 3 km „plazily“ při pravém břehu řeky, neotrávily žádnou rybu a teprve po 3 km se rozmíchaly do celé šířky řeky. A to proto, že rozmíchány jsou již po prvním jezu a první peřeji po ca. 600 metrech od ústí rožnovského kanálu. Vyplývá to z experimentu, který jsme tam před 14 dny se Stanislavem Pernickým a dalšími rybáři udělali, za průtoku téměř shodného jako v době havárie (3,1 m3/s teď a 2,8 m3/s tehdy).
Do ústí rožnovského kanálu jsme nalili roztok chloridu sodného (NaCl), neboli kuchyňské soli. A na ní jsme si pod jezem a peřejí počkali (viz fotka). Stáli jsme s kolegou každý ca. 4 m od každého břehu a měřili vodivost vody (ta odpovídá množství rozpuštěných látek ve vodě), a nabírali vzorky. Vodivost se zdvihla po 1 hodině a 49 minutách od aplikace NaCl do rožnovského kanálu. A to úplně stejně u obou břehů!
Nejvyšší vodivost byla zaznamenána okolo 11:42, opět u obou břehů současně. Poté vodivost začala postupně klesat, ale ještě ve 12:30 byla zvýšená oproti hodnotám na počátku měření. I poslední měření ve 14:00 hodin stále vykazovalo mírně zvýšené hodnoty.
A to samé platí i pro přímé stanovení chloridů (Cl) ve vodě. Koncentrace se zvýšily u obou břehů stejně (obrázek chloridy). Ještě ve 12:30, tedy zhruba hodinu po identifikaci nárůstu, byla koncentrace podobná jako na jeho počátku. Na obou stranách řeky byl průběh zvýšení prakticky identický. Chloridy přidané do rožnovského kanálu byly tedy jednoznačně identifikovány v celém příčném profilu řeky Bečvy.
Nelze než konstatovat, že rozpuštěné látky přitékající z rožnovského kanálu jsou již pod prvním jezem a následující peřejí promíchány do celého příčného profilu řeky Bečvy. Nepohybují se tedy pouze u pravého břehu (rožnovský kanál je pravostranným přítokem). Vzhledem k charakteru rozpuštěných iontových sloučenin (jako je například kyanid CN-) tak není možné, aby se takové sloučeniny z profilu řeky „vrátily“ k jednomu břehu či jakkoliv jinak se z celého objemu řeky separovaly. I na relativně krátkém úseku řeky se aplikovaná dávka NaCl rozprostřela v toku nejen příčně, ale i podélně – doba, po kterou byl NaCl v profilu spolehlivě detekován, byla jedna hodina – od 11:21 do 12:30. A i téměř po třech hodinách (ve 14:00) byly koncentrace chloridů vyšší než před začátkem experimentu.
Je tedy zřejmé, že pokud by jakákoliv toxická látka nebo směs toxických látek vytekla z rožnovského kanálu, musely by se její účinky projevit mnohem dříve, než po více než třech kilometrech toku, nejpozději právě v místě provedených měření pod jezem v Juřince, kde již jsou rozpuštěné látky prokazatelně rozprostřeny po celé šíři řeky.
Řeka byla určitě otrávena z jiného zdroje, a ten byl bezpochyby mnohem blíž k místu úhynu ryb. Nechci vůbec spekulovat, jak to tenkrát bylo, ale tak, jak nám to podává soudní znalec, to určitě nebylo!