Páteční debata na půdě poslaneckého výboru pro životní prostředí se věnovala otrávené řece Bečvě. Původní záměr, totiž vést debatu o tom, jaké ponaučení si můžeme z havárie odnést, se zcela naplnit nepodařilo. Místo toho se řešily jiné otázky. Například zda byl bezprostředně po otravě řeky cítit chlor. Podle Lukáše Kůse z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) jeho úřad informace o chloru neměl. Další účastníci panelu dosvědčovali opak. Debata se vedla také o tom, zda ČIŽP skutečně nemůže kvůli probíhajícímu vyšetřování sdělovat veřejnosti žádné detaily. Podle právníka Petra Svobody se inspekce za trestní zákoník jen schovává. Během kulatého stolu se zástupci zúčastněných institucí shodli, že postupovali správně. Podle odborníka na podobné havárie však selhali, neboť nezjistili, odkud toxická látka do řeky vnikla.
Dotaz, zda ČIŽP zaznamenala, že někteří lidé v řece cítili chlor, vznesl na inspekci poslanec František Elfmark. Ptal se, zda tato varianta byla prošetřena a zda se ví, kde se chlor v řece vzal a zda byl jeho výskyt v řece potvrzen.
Za Českou inspekci životního prostředí se vyjádřil ředitel odboru technické ochrany a integrované prevence ČIŽP Lukáš Kůs. „Mluvil jsem s inspektory, prostudoval jsem si záznamy, které mám k dispozici, a nikde jsem nezaznamenal zmínku o chloru,“ tvrdí Kůs. „Pokud tam v té době byl cítit chlor, je škoda, že se to neobjevilo v nějakém záznamu z koordinačních jednání,“ dodal. „Naši inspektoři nic takového neidentifikovali. Jinak by to zcela jistě předali laboratořím,“ říká Kůs s tím, že na místě kromě inspektorů byli i pracovníci vodoprávního úřadu, povodí, hasiči. „A předpokládám, že kdyby tam byl tak intenzivní zápach chloru, tak by se někdo z nich ozval.“
„Musím se ohradit proti nehorázné lži pana Kůse,“ reagoval na jeho slova Stanislav Pernický, předseda Českého rybářského svazu v Hustopečích nad Bečvou. „To, že byl cítit chlor nebo Savo, potvrdí padesát lidí, kteří se v řece pohybovali, potvrdí to pracovníci Povodí Moravy. Potvrdí to starostové obcí Milotice a Hustopeče, kteří byli přítomni přímo u řeky,“ vyjmenovával Stanislav Pernický.
K Pernickému se přidal další člen Českého rybářského svaz Rostislav Trybuček. „V pondělí (pozn. red.: zřejmě 21. 9.2020) byla koordinační schůzka na oseckém jezu, kde jsem vyzval paní z vodoprávního úřadu, aby se z jednání pořídila zápis, to ale bylo striktně odmítnuto. A tam informace o chloru zazněly. I inženýrka Burtíková z Povodí Moravy avizovala ukrutný zápach sava. A byl u toho ředitel inspekce Radek Pallós. Informaci o zápachu chloru ČIŽP jednoznačně měla,“ tvrdí Rostislav Trybuček.
Téma, které se neslo v lehce konfrontačním tónu, se týkalo zveřejňování informací. Reportérka Deníku Referendum Zuzana Vlasatá zmínila, že vzápětí po oznámení havárie si její redakce na základě zákona o svobodném přístupu k informacím dala žádost na oblastní inspektoráty České inspekci životního prostředí, Povodí Moravy a vodoprávní úřad ve Valašském Meziříčí s dotazem, kdy a kde se odebíraly vzorky. „Je to informace, kterou inspekce tají. Všechny žádosti byly zamítnuty,“ říká Vlasatá.
Stanovisko inspekce životního prostředí k informování o detailech havárie je takové, že inspekce nechce ohrozit vyšetřování. „Jsem přesvědčen, že ČIŽP jedná podle zákona a od počátku se snaží v maximální možné míře řešit a komunikovat,“ tvrdí ředitel České inspekce životního prostředí Erik Geuss a vypočítává, že jen k Bečvě jeho úřad odpovídal 50 médiím a řešil přes 200 telefonátů. Detaily ale jeho úřad sdělovat prý nesmí. „Jsme vázáni mlčenlivostí podle paragrafu osm trestního řádu a paragrafu 20 kontrolního řádu. Nemůžeme z živých spisů informovat,“ vysvětluje Erik Geuss, podle kterého inspekci k mlčenlivosti vyzvali i vyšetřovatelé při zahájení vyšetřování.
Toto vidění světa odmítl Petr Svoboda z katedry správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK. Podle jeho slov se inspekce za paragraf osm trestního řádu jen schovává a na vlastní kontrolní zjištění inspekce se tento paragraf nevztahuje. Podle něho informace o tom, jaké vzorky, kdy a kde byly odebrány, nemohou ohrozit vyšetřování. „Myslím, že je neobhajitelné, že některé tyto informace ČIŽP neposkytla. Považuju to za nezákonné,“ míní Petr Svoboda. Podle něho je kauza Bečva složitá a podivná i kvůli tomu, že veřejnost nemá klíčové informace o klíčových vzorcích. „Stát, v prvé řadě inspekce, v druhé řadě policie, tak u veřejnosti promrhává svou důvěryhodnost,“ myslí si Svoboda.
„My se za trestní řád neschováváme. Vzorky jsou součástí vyšetřovacího spisu, ten má policie a ČIŽP informace poskytnout nemůže, tečka. Jestli si někdo myslí opak, ať nás zažaluje,“ reagoval podrážděně Erik Geuss.
Jeho slova doplnil Lukáš Kůs tím, že právě informace o tom, kde přesně se vzorky odebraly, je informace, která by ho „nenechala klidně spát“. Podle něho by s takovou informací mohl viník pracovat. Jak přesně? „To já nevím, ale je tam nejistota a mým hlavním zájmem je, aby se hlavní viník zjistil,“ komentoval to Kůs.
S tím, že je kolem Bečvy nezvyklé informační ticho, souhlasila Jitka Straková z ekologické organizace Arnika. „Hlavním rysem Běčvy je netransparentnost,“ míní Straková. „Alfa a omega u podobných havárií přitom je přístup k informacím.
„Míra zatajování informací, které nemohou ovlivnit vyšetřování, je nebývalá,“ přidala se ke kritice Jana Moravcová, poradkyně předsedkyně Výboru pro životní prostředí PSP ČR a bývalá vedoucí pracovnice České inspekce životního prostředí. Hovořila pak o praxi, která byla během jejího působení. „Vždycky jsme se snažili veřejnost transparentně informovat. Ale to je dnes jinak,“ říká Moravcová. „Spousta lidí se mě ptá, co si o vyšetřování myslím. A já nevím, protože nikdo nemá informace. A to ani ty, které nemohou ovlivnit vyšetřování.“ Nevíme tak, kdy a kde byly odebrány vzorky, zda a kde byly kontroly. Kdy třeba inspekce spustila kontrolu v Deze. To jsou informace, které se dřív běžně zveřejňovaly,“ uvedla Moravcová.
Během dvou a půl hodinového jednání se probrala řada dalších věcí, z nichž některé se týkaly i zamýšleného poučení do budoucna. Jednou z věcí, která v budoucnu mohla při podobné havárii pomoci, je podle Jitky Strakové z Arniky snížení ohlašovacích prahu pro Integrovaný registr znečišťování. „Snížení ohlašovacích prahů může být důležité pro prvotní informaci, kdo teoreticky může být původcem havárie,“ říká Straková. „Ne vždy je to ten největší podnik, může to být i podnik malý. A na něj se může přijít díky snížení ohlašovacích prahů.“
Jak zmínil hydrobiolog a toxilog Radovan Kopp z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity, zákon předpokládá, že viník nahlásí havárii tak, jak mu velí ohlašovací povinnost. Ale v řadě případů se to neděje. „A pokud legislativci budou přemýšlet, jaké by mohly být budoucí legislativní úpravy, pak se jednoznačně přikláním k tomu, že není nutné pokutovat samotné havárie. Havárie se stát může. Ať jsou náhrady škody. Ale je potřeba vypsat naprosto likvidační pokuty za to, že havárii podnik nenahlásí. To musí být tak likvidační, že nenahlášení havárie nesmí nikoho ani napadnout,“ radí Radovan Kopp.
Radovan Kopp coby odborník na havárie na řekách dále komentoval to, jak se v předchozích příspěvcích ČIŽP, Povodí Moravy a další řečníci shodli na tom, jak postupovali správně a všechno šlo podle předpisů. „Pro mě je s podivem, že se nezjistilo, odkud unikla toxická látka do Bečvy. To je po oznámení havárie alfa a omega,“ řekl Radovan Kopp. Podle něho nebyla na Bečvě žádná praktická překážka, aby to nemohlo být zjištěno. „Při havárii tohoto charakteru sledujete výskyt uhynulých ryb v toku. Když dorazíte k místu, kde už se uhynulé ryby přestanou vyskytovat, jste přibližně na místě, kde úhyn nastal. Pak přichází ke slovu elektrický agregát, který prokáže přítomnost nebo nepřítomnost ryb. Vzhledem k průtokům v době havárie nepředpokládám, že by ten inkriminovaný úsek byl delší než půl kilometru. A podle výskytu ryb teprve hledám výpustě, odkud mohl toxikant přitéct,“ popsal postup Kopp.
„A pokud to patřičné orgány nezjistily nejpozději v pondělí, tak podle mě selhaly,“ tvrdí Kopp. „Všichni se tu chlubí, že všechno udělali správně, ale pokud to nezjistili, tak je to selhání. Nedovedu si představit, jak to, že se to nepodařilo zjistit.“