Otrava řeky Bečvy je nejen havárie ekologická, ale možná také havárie státu. Ani po téměř devíti měsících není vyšetřování ukončené a viníka jedné z největších havárií na českých řekách neznáme. Podle právníka Michala Bernarda ale také vidíme selhání státu, který v plné míře nepoužívá nástroje, které mu legislativa ochrany životního prostředí dává. A jménem Arniky, Vsetínského fóra a Českého rybářského svazu udělal to, co měl podle jeho mínění udělat dávno český stát: aplikoval zákon ekologické újmě. Česká inspekce životního prostředí ale tvrdí, že nepochybila, protože nejdříve musí skončit šetření Policie ČR. Bez toho prý nejde určit, zda se na otravu Bečvy zákon o ekologické újmě vůbec vztahuje.
Na úvod trochu nudného kontextu. Zákon 167/2008 o předcházení ekologické újmě a o její nápravě je transpozicí unijní směrnice o odpovědnosti za životní prostředí, což je nástroj, který má vést k větší prevenci znečištění prostředí například tím, že důsledně prosazuje princip znečišťovatel platí a že na škody na životním prostředí hledí šířeji. Na příkladu Bečvy by tedy nehodnotil jen škodu na mrtvých rybách, ale škodu na říčním ekosystému jako takovém. Cílem nápravných opatření, které zákon může nařídit, má pak být obnovení, ozdravení nebo nahrazení poškozeného přírodní zdroje nebo jeho zhoršené funkce a poskytnutí přiměřené náhrady za ně.
Podle dostupného hodnocení naplňování směrnice se od konce dubna 2007 do konce dubna 2013 v Evropské unii směrnice uplatnila ve 1245 případech. Ani jednou to ale nebylo v Česku. Náš zákon o ekologické újmě se od svého vzniku nikdy v praxi neupoužil. Až do dnes, kdy jej aplikovaly spolky.
Právník Michal Bernard je přesvědčen, že tento fakt svědčí o selhání státu, v případě otrávené řeky Bečvy konkrétně České inspekce životního prostředí. Ta havárii na Bečvě šetřila podle vodního zákona, Bernard ale upozorňuje na to, že zákon 167/2008 Sb. coby transpozice unijní směrnice má vyšší sílu a měl být použit on. Kromě toho dává zákon o ekologické újmě státu i širší možnosti v tom, jaké všechny škody lze zohlednit. „Podle nás je povinností České inspekce životního prostředí zákon o ekologické újmě aplikovat. A protože se tak ani po devíti měsících nestalo, udělaly to spolky mým prostřednictvím dnes samy,“ říká Michal Bernard.
„Slibujeme si od toho, že se nakonec dozvíme, kdo byl viník,“ říká za Arniku Jindřich Petrlík s tím, že je důležité, aby havárie nešla k tíži státu a rybářů, ale aby se na odstranění následků podílel i viník. „A je také načase, aby se stát naučil tento zákon používat,“ dodává Petrlík.
Ekolist.cz se obrátil na Českou inspekci životního prostředí s dotazy ohledně nepoužití zákona o ekologické újmě a dnešního kroku spolků. "V současné době nesouhlasíme s právním názorem sdružení Arnika," odpovídá za Českou inspekci životního prostředí její mluvčí Jiří Ovečka. ČIŽP se podle jeho slov možností využití zákona o ekologické újmě v případě havárie na Bečvě zabývala ještě předtím, než zasedli odborníci z veřejnosti. "Dospěla přitom k jednoznačnému závěru, že do doby ukončení šetření Policie ČR, která má označit konkrétního viníka, nelze určit, zda se na tento případ vztahuje zákon o ekologické újmě či nikoli. Nicméně podáním sdružení Arnika se budeme zabývat," odpovídá Jiří Ovečka.
Na dotaz, na základě čeho konkrétně se ČIŽP domnívá, že zákon o ekologické újmě nelze aplikovat, nabízí inspekce následující odpověď. "Šetření tohoto případu není zatím ukončeno, není znám původce a není ani uzavřeno to, k jakým porušením jakých právních předpisů došlo," upřesňuje dále Ovečka. "Proto v současné chvíli nelze zcela jednoznačně označit (ale ani vyloučit) danou událost za ekologickou újmu ve smyslu zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ekologické újmě“), respektive zda se jedná o ekologickou újmu, na kterou se tento zákon vztahuje." A dodává, že v § 1 odst. 2 zákona o ekologické újmě je uvedeno, že tento zákon se vztahuje na ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu jejího vzniku, jsou-li způsobeny:
a) provozní činností uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo
b) provozní činností neuvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu, za předpokladů stanovených v § 5 odst. 2.
"V současné chvíli ovšem není možné, mimo jiné bez zjištění příčiny havárie, jednoznačně konstatovat, zda se jednalo o provozní činnost uvedenou buď v příloze č. 1 nebo provozní činnost jinou, ovšem za předpokladu naplnění všech podmínek uvedených v § 5 odst. 2 zákona o ekologické újmě, mj. předpokladu, že existuje příčinná souvislost mezi provozní činností provozovatele, která je vykonávána v rozporu s právními předpisy, a vznikem nebo bezprostřední hrozbou ekologické újmy uvedené v písmenu," uzavírá Ovečka.
"Není pravda, že by zákon o ekologické újmě měl menší právní sílu. Vodní zákon coby složkový zákon je však flexibilnějším nástrojem pro postihování znečišťovatelů. To, že stát postupuje podle fungujících složkových zákonů, je odpověď na Váš dotaz, proč nebyl v ČR dosud zákon o ekologické újmě uplatněn," vysvětluje Petra Roubíčková, tisková mluvčí ministerstva životního prostředí.
Podle ní české složkové zákony poměrně detailně popisují různé situace a jejich řešení. "A dále jednoznačně stanoví, v jakých případech se při neplnění těchto zákonů jedná o přestupek a jaké z toho vyplývají povinnosti nebo sankce, včetně například povinnosti realizace nápravných opatření," dodá Roubíčková. To je podle ní podstatný rozdíl mezi ČR a dalšími členskými státy, kde se zákon o ekologické újmě uplatňuje běžně.
Jak dále vysvětluje, zákon o ekologické újmě míří především na preventivní a nápravná opatření, není tedy nástrojem pro ukládání a vymáhání pokuty za nedodržení povinností vyplývajících ze složkových zákonů, ale cílí především na prevenci a na vymáhání a ukládání nápravných opatření, případně na jejich financování.
"Aby mohlo být zahájeno řízení podle zákona o ekologické újmě, musí být známa alespoň rámcová měřitelná škoda na vodě či přírodě a musí existovat alespoň nepřímé důkazy o příčinné souvislosti mezi činností konkrétních provozovatelů a způsobeným znečištěním, tak to plyne i z evropské judikatury," říká dále Petra Roubíčková.
Jak dodává, v současné době stále probíhá šetření Policií ČR ohledně původce havárie a kvalifikace skutku. V tuto chvíli zároveň probíhá zpracování odborných studií, na základě kterých bude možné zhodnotit ekologický stav toku řeky Bečvy po havárii, a které by měly doporučit kroky, které bude případně potřeba učinit k obnově toku a vodního společenstva. Zpracování studií řídí Agentura ochrany přírody a krajiny. "Až poté bude možné zahájit případné řízení podle zákona o ekologické újmě. Řízení by zahajovala ČIŽP jako prvoinstanční orgán," dodává Roubíčková.
O tom, že by se zákon o ekologické újmě aplikoval, hovořil v minulosti ministr životního prostředí Richard Brabec. Například v komentáři z 28. 11. 2020 hovoří o tom, že jeho úřad tuto možnost zvažuje, ale zároveň dodává, že k aplikaci zákona je podmínkou znát viníka a příčinu katastrofy. To je ale podle právníka Michala Bernarda i podle stanoviska Komise pro životní prostředí Akademie věd či České společnosti pro právo životního prostředí nesmysl. Zákon o ekologické újmě je podle nich možné aplikovat i v případě, že viník znám není.
Stanovisko komise zmiňuje, že § 7 odstavec 6 hovoří o tom, že není-li provozovatel znám, zajistí provedení nezbytných nápravných opatření sám příslušný orgán (tj. Česká inspekce životního prostředí), a to bez zbytečného odkladu. V rozsáhlém rozboru České společnosti pro právo životního prostředí mimo jiné stojí, že jakmile se ČIŽP dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě, má povinnost zahájit řízení o uložení nápravných opatření. Více viz celý rozbor České společnosti pro právo životního prostředí.