Sedm měsíců po havárii na Bečvě stále nevíme, co otravu způsobilo. Podle ekotoxikologa Ivana Holoubka je hlavní příčinou neutěšeného stavu to, že v den havárie nebyly odebrány vzorky u všech výpustí. Bez toho je podle něho nepravděpodobné, že se kdy dobereme viníka. Ivan Holoubek v rámci online diskuze Fórum Bečva blíže popsal svůj náhled na havárii a úlohu České inspekce životního prostředí.
„ČIŽP se zlobí, že to mé vystoupení není košer, když jsem analýzu dělal pro ně,“ říká Holoubek. „Vystoupil jsem proto, že tu je řada problémů a občané mají právo o nich vědět. A tím, že o nich nemluvila sama inspekce, si uškodila,“ vysvětluje Holoubek.
Holoubek zmínil, že inspekci nabízel odbornou diskuzi. „Oni ale zvolili nesmyslný článek v Ekolistu, který inspekci spíš zesměšnil. To je neuvěřitelně špatné PR té instituce,“ říká Holoubek. A připomněl argumentaci ČIŽP, proč vzorky z výpustí v den havárie neodebrala, a která je více popsána ve zmiňovaném rozhovoru. „Důvody, že neměli čas, neměli lidi, museli běhat nahoru dolů… Mně to přijde úplně absurdní, jako když se bavím s malými dětmi,“ komentoval to Holoubek. A dodává, že na inspekci je určitě spousta šikovných lidí, kteří udělali mnoho užitečné práce. „Ale tímhle ze sebe udělali… nebudu to radši říkat,“ komentoval to Holoubek.
Podle Holoubka mohla inspekce využít místní znalosti rybářů, kterých bylo na místě dost a kteří znají řeku dobře. „Dalo se snadno pár lidí poslat a vzorky odebrat. A kdyby se to stalo, tak to ten náš dnešní problém vyřešilo,“ míní Holoubek.
To, že vzorky z výpustí jsou až z 21. 9. a ne z prvního dne havárie, může podle Holoubka vést k tomu, že každý právník smete případné obvinění ze stolu s argumentem, že 21. 9. se sice něco našlo, ale 20. 9. nic závadného neteklo.
Hlavní problém, na který upozornil už v pořadu České televize, je, že v den havárie nikdo neodebral vzorky z výpustí. Podle něho je to zjevné selhání.
U havárie typu Bečva, kdy se neví, jaká látka a odkud do řeky unikla, je podle něho potřeba podniknout dva kroky. Jednak buď látku, pokud plave na povrchu, zachytit pomocí norných stěn, nebo, pokud je rozpuštěna v toku, vodu co nejvíce naředit. To byl případ Bečvy a to se také stalo.
Druhý krok je, že se musí hledat zdroj znečištění. V případě řeky může být jeden, nebo více vstupů. A vnosy mohou být jednorázové, nebo mohou trvat delší dobu. „Pokud chci zjistit, co se stalo, musím odebrat vzorky u všech možných vstupů. To považuji za úplně základní. A pokud vzorky, které mohly vést k určení viníka, nebyly odebrány, tak je to podle mne klíčový problém,“ zopakoval Ivan Holoubek svou výtku.
Otázka, kdo havárii na Bečvě způsobil, je stále bez odpovědi. Holoubek připouští, že určit zdroj může být odborně docela problém. „Nicméně ČIŽP se několikrát nechala slyšet, že ví, kdo to byl, a že kdyby nebylo policejního vyšetřování, může to s ním ve správním řízení vyřešit, soudní znalec se také nechal několikrát slyšet, že to ví, jen nemá dostatek důkazů,“ připomněl Holoubek.
„Jestliže ale trvá hledání možného zdroje tak dlouho, tak jaké pro to máme vysvětlení?“ ptá se Holoubek. A nabízí odpovědi. „Buď to z informací, co máme, jde rozřešit, nebo nemáme dostatečné informace, nebo je tu politické zadání a problém se bude natahovat tak dlouho, aby se to nemuselo zveřejňovat a aby se někomu nešláplo na kuří oko.“
Podle Ivana Holoubka je poučení z Bečvy jasné. Je nutné, aby byla ze zákona jednoznačně určena odpovědnost. „Zkušenost z Bečvy by se měla promítnout i do metodik, jak postupovat,“ říká Holoubek. „Ale nejsem si jistý, že se v metodice, která se na ministerstvu vytváří, bere ohled na ty praktické věci, nebo se řeší jen otázka kompetencí.“
Podle Holoubka máme jako Češi schopnost, že neumíme zorganizovat věci. „Často je to chaos. Covid? Chaos. Povodně? Kolik jich bylo… Chaos. Vrbětice? Přehlídka totálního chaosu,“ zmínil Holoubek. „Mě třeba překvapila skutečnost, že nemáme přesně podchycené zdroje, které v regionu máme. Samospráva vlastně neví, co na území toho kterého místa máme za možné zdroje znečištění.“