Když se 20. září 2020 objevily v řece Bečvě mrtvé ryby, první si toho všimli místní rybáři. A byli také zřejmě první, kdo odebral vzorky vody a mrtvých ryb. Tyto vzorky byly cenné právě tím, že byly odebrány bezprostředně po havárii, byť jen do obyčejných PET lahví a igelitek. Není však známo, kde tyto vzorky skončily. Rybáři je předali úředníkům z Hranic, ti je údajně předali ČIŽP, což ale ČIZP popírá. Od prosince, kdy jsme o tomto tématu psali, došlo k posunu. Hranický úřad Ekolistu na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím prozradil jméno pracovníka ČIŽP, který měl vzorky převzít.
Podle vyjádření toxikologa Ivana Holoubka z Masarykovy univerzity a chemika a ekotoxikologa Tomáše Randáka z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického brání odhalení toho, co k tragédii na Bečvě vedlo, právě nedostatek vzorků zejména z prvních dnů po havárii. Oba experti se podílejí na vyhodnocení oficiálních vzorků z Bečvy. Jejich svědectví přinesl v pondělní reportáži Otrávená Bečva IV pořad Reportéři ČT.
I jiní odborníci, kteří se k tématu dříve vyjadřovali, tvrdí, že zásadní je odebrat vzorky co nejdříve a na klíčových místech. Jestli je vzorek ve zkumavce, která odpovídá požadavkům příslušné normy, či je jen ve vypláchnuté PET lahvi, je podle nich jedno.
V tomto kontextu se jeví vzorky pořízené rybáři jako důležité, ne-li klíčové.
Na základě naší žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím se Městský úřad Hranice rozhodl zveřejnit jméno pracovníka České inspekce životního prostředí, kterému byly vzorky od rybářů předány. Do té doby se odvolával na policií nařízené informační embargo.
Pracovníka ČIŽP, který měl vzorky převzít, jsme oslovili s žádostí o zodpovězení dotazů ke zmizelým vzorkům od rybářů. Zde je celá odpověď ČIŽP zaslaná tiskovou mluvčí inspekce:
„Opět opakujeme, že pracovník ČIŽP vzorky od rybářů ani vodoprávního úřadu nepřevzal ani nevylil.
Po příjezdu inspektora na místo mu bylo zástupcem vodoprávního úřadu sděleno, že vodoprávní úřad vzorky od rybářů disponuje a podle rybářů je má převzít inspekce. Vzorky nebyly nijak popsané, zapečetěné, nebyly uchované v chladu a ani k nim nebyly žádné další informace. S ohledem na nedůvěryhodnost takových vzorků, které byly navíc inspektorovi nabídnuty zprostředkovaně, rozhodl, po konzultaci s laboratoří, že takové ‚neověřené‛ vzorky nepřevezme a naopak, když nadále dochází k úhynu, tak logicky odebere vlastní vzorky (vody a ryb). Ty následně odvezl do laboratoře k analýzám.
Důležitým faktem je také skutečnost, že inspektor při uvedeném postupu vycházel z toho, že první kolo vzorků odebrali pracovníci Hasičského záchranné sboru, což je standardní postup při haváriích, a tuto informaci ověřil u řídicího důstojníka HZS a u vodoprávního úřadu.
Ad absurdum to také mohlo být přesně naopak, někdo mohl ty vzorky nastražit, někoho to mohlo poškodit a inspekce by čelila závažnému nařčení, že takové vzorky vzala… V dané hektické chvíli bylo jednání inspektora zcela profesionální.“
Česká inspekce životního prostředí s ohledem na nenávistné reakce, kterých je podle tiskové mluvčí inspekce svědkem, požádala redakci Ekolistu, abychom nezveřejňovali jméno inspektora. Tomu redakce vyhověla, protože zveřejnění jména tohoto pracovníka nepovažuje za podstatné.
Podstatné je, že se stále neví, co se se vzorky od rybářů stalo.