Na začátku července vydal senátní výbor pro životní prostředí své usnesení k havárii na řece Bečvě, v němž je i obsáhlá zpráva z šetření, které provedla senátorka Jitka Seitlová se svými spolupracovníky. Její zpráva je zajímavá tím, že veřejnosti nabízí jakousi rekonstrukci, jak jednotlivé instituce postupovaly a jak vzájemně komunikovaly. Senátorka Seitlová v dokumentu analyzuje výpovědi jednotlivých institucí a poskytuje k nim svůj komentář.
Dění kolem havárie na Bečvě se Jitka Seitlová věnuje na cca 25 stranách, na kterých analyzuje právní stav a zkoumá odpovědi jednotlivých institucí na položené otázky. Součástí dokumentu jsou návrhy legislativních změn, jednak návrh senátorky Seitlové, jednak návrh, který vypracovala advokátní společnost Frank Bold Advokáti.
Věcná stránka dokumentu se snaží v získaných odpovědích od jednotlivých aktérů havárie hledat odpovědi na několik klíčových otázek. Například kdy a s jakým obsahem byla informace o havárii na Bečvě předána inspekci, starostům, hejtmanovi či vodoprávnímu úřadu.
Jak ze zjištění Jitky Seitlové vyplývá, zatímco Integrovanému záchrannému systému se informace dostaly včas, Vodovodům a kanalizacím Přerov, které vodu z Bečvy odebírají, se informace dostala opožděně, protože účastníci zásahu neměli zřejmě dostatek podkladů o odběratelích vody z řeky. „Tyto důležité údaje mají být součástí povodňových plánů a havarijních opatření Povodí a právě při haváriích na vodách k dispozici,“ komentuje to Jitka Seitlová.
Opožděné bylo informování vodoprávního úřadu Olomouckého kraje hejtmanem a Operačním a informačním střediskem integrovaného záchranného systému Olomouckého kraje. Informace se k nim dostala až druhý den, přestože se situace vyvíjela jako mimořádně závažná už prvního dne.
„Z provedených šetření a odpovědí vyplývá také nejasnost vzájemného informování mezi krajskými hasičskými sbory Olomouckého a Zlínského kraje. Povinnost vzájemného informování není zakotvena v právních předpisech,“ komentuje to Seitlová.
Senátorka při svém místním šetření také zjistila, že úřady s výjimkou přerovského vodoprávního úřadu nevedly záznamy o čase předávaných informací o havárii.
„Na otázku, jaký byl obsah předávané informace, nikdo z dotázaných přímo neodpověděl. Hasiči pouze uvádí, že sdělovali informaci o uhynulých rybách v Bečvě,“ stojí v dokumentu.
Druhou šetřenou otázkou bylo, kdo řídil činnosti zneškodňování a likvidace havárie na Bečvě. Kdy a které orgány postupně přebíraly řízení prací v jejich průběhu. A zda místní vodoprávní úřady požádaly o převzetí řízení havárie své krajské nadřízené.
„Úřady státní správy a samosprávy neměly jasno v tom, kdo zásah záchranných a likvidačních prací při mimořádné havárii na Bečvě řídil. Koordinace byla zejména v důsledku neodpovídající podpory odborných institucí a sekcí státní správy nedostatečná,“ komentuje zjištění ve zprávě senátorka Seitlová a dodává, že osoba, která záchranné a likvidační práce havárii řídí, nese současně za jejich průběh plnou odpovědnost.
„Je překvapivé, že vodoprávní úřad Olomouckého kraje o žádosti převzetí řízení od vodoprávního úřadu Lipník nad Bečvou ‚neví‛ a při osobním jednání dne 30. 11. 2020 uvedl, že žádným nižším vodoprávním úřadem o to nebyl požádán,“ popisuje zmatky Seitlová.
V textu dále stojí, že zástupkyně vodoprávního úřadu Hranice správně dovodila problém v řízení složek Integrovaného záchranného systému ze strany vodoprávního úřadu. „Z mnou vedených konzultací vyplynul vážný a ministerstvem životního prostředí kompetenčně nedořešený střet v řízení složek Integrovaného záchranného systému a formulací vodního zákona,“ komentuje legislativní problém Seitlová.
V čem je jeho podstata? Řízení zásahu zneškodnění a likvidace havárie s sebou také nese odpovědnost za rozhodování o provedených úkonech Integrovaného záchranného systému. Tuto odpovědnost ale nemůže nést úředník vodoprávního úřadu, protože do jeho kompetence nepatří velení Integrovanému záchrannému systému.
Jitka Seitlová podotýká, že v podobných případech mimořádných událostí v oblasti například veterinární správy nebo znečištění ovzduší došlo již dříve k nápravě možné kolize řízení Integrovaného záchranné systému a odborné složky jednoznačným stanovením řízení IZS, respektive hasičského záchranného sboru.
„MŽP ČR po vyhodnocení situace havárie na řece Bečvě stav napravuje a v návrhu novely vodního zákona určuje výhradu řízení u mimořádných havárii veliteli Hasičského záchranného sboru,“ komentuje stav Jitka Seitlová. Hasiči mají pro případy jiných havárií zpracovány tzv. typové listy, které jsou operativně k dispozici a obsahují konkrétní úkony a postupy, dodává.
Třetí otázkou bylo, zda byl orgánům zásahu dostupný plán opatření pro případ havárie a byl využíván při zneškodňování a likvidaci havárie na Bečvě.
Jak dokument rekapituluje, Povodí mají mít k dispozici pro jednotlivé úseky toků „plány opatření pro havárie“, které vychází z havarijního plánu kraje a havarijních plánů firem nakládajících s nebezpečnými látkami. „Informace o tomto zásadním podkladu při postupu zneškodňování havárií ale nebyly, dle mých zjištění, známé, někteří účastníci zásahu o tomto podkladu vůbec nevěděli,“ komentuje svá zjištění Jitka Seitlová. Podklad je významný zejména co se týká charakteristiky závadných látek, s nimiž se nakládá v daném území nebo také poskytuje operativně informace o místech ohrožených únikem závadných látek.
„Lze jistě souhlasit, že Povodí nemá nařizovat, ale má poskytovat součinnost a odbornou pomoc. Jak z názvu vyplývá, plán opatření Povodí má být připravován a využit při haváriích na povrchových vodách, nikoliv pouze pro interní potřebu firmy,“ stojí v komentáři Jitky Seitlové.
Jak dále uvádí Seitlová, pravidelný monitoring Povodí ve sledovaném úseku už dříve zjistil výskyt kyanidů. „Tyto informace mohly být rozhodující pomocí laboratořím, které uváděly, že ve velmi široké škále všech možných chemikálií neměly žádné vodítko, kam analýzy odebraných vzorků vody zaměřit,“ zmiňuje Jitka Seitlová.
Čtvrtou otázkou bylo, zda bylo vydáno varování obcím a zejména občanům bezprostředně po havárii. Pokud ne, proč k varování nedošlo.
Senátorka Seitlová ve své zprávě konstatuje, že informace a varování obyvatelstva o havárii bylo opožděné a nedostatečné.
„Občané, některé dotčené obce a uživatelé vody z řeky Bečvy byli o závažnosti havárie ze strany vodoprávního úřadu informováni až následující den, po více než 20 hodinách od jejího zjištění. Postup znečištění řekou od pravděpodobného místa havárie byl však podle odhadů expertů rychlejší,“ podotýká Jitka Seitlová.
Další z otázek, které se senátorka Seitlová věnovala, byla, zda byl odběr vzorků koordinován odpovědnou osobou.
„Po zjištění havárie docházelo k odborně nekoordinovanému odběru vzorků, což mohlo následně způsobit problémy určení příčiny a zdroje havárie. Analýzy byly prováděny bez podkladů o možných kontaminantech,“ komentuje zjištění senátorka Seitlová. „To znesnadnilo a zásadně prodloužilo laboratorní určení povahy znečištění. Určení kyanidů nebylo laboratořemi v prvních dnech vůbec prováděno,“ popisuje Seitlová.
Jak dále konstatuje, postup odebírání vzorků vody není upraven v právních předpisech, pouze v metodice, která není zveřejněná.
Senátorce Seitlové se nepodařilo zjistit, kdo odběr vzorků řídil nebo podle jaké metodiky a doporučení byl prováděn odběr vzorků v kritických a rozhodujících hodinách první den po zjištění havárie. „Z odpovědí, kdy a kam byly vzorky předány k analýze, vyplývá, že většina z nich byla do laboratoří předána až druhý den po havárii,“ konstatuje Seitlová.
Ani senátorce Seitlové se nepodařilo zjistit, kdo a proč rozhodl o tom, že se vzorky, které bezprostředně po havárii odebrali rybáři, nepoužili.
K otázce, proč nebyly odebrány vzorky vody a sedimentů ze zasaženého úseku řeky a nad ním, senátorka Seitlová píše, že odůvodnění ČIŽP je rozporuplné. „Uvádí, že měla zjišťovat příčinu havárie a soustředit se na identifikaci kontaminantu. K zjištění stanovených úkolů slouží nezastupitelně právě odběr vzorků a jejich analýzy,“ popisuje Seitlová s tím, že je sice potřeba ocenit Hasičský záchranný sbor za odběr vzorků, ale hasiči sami mohou jen těžko mít znalosti a erudici odborníků z Povodí či specialistů ochrany vod ČIŽP.
„První den ČIŽP odebrala vzorky jen z části toku ve správním obvodu Olomouckého kraje, protože byl podle jejího zdůvodnění odběr v zlínské části zajištěn hasiči. Podle mnou zjištěných informací na části zasaženého toku a zřejmě i zdroje havárie na území Zlínského kraje nebyla první den ČIŽP přítomna,“ konstatuje svá zjištění Seitlová.
Dále se senátorka Seitlová zabývala tím, zda v den havárie byly odebrány vzorky ze všech výustí kanalizací.
„V době zjištění havárie nebylo známo 25 výustí, ale jen několik potencionálně vážných, známých a z hlediska havárie rizikových výustí,“ konstatuje Jitka Seitlová.
ČIŽP neodebrala vzorky z žádné výusti, ani nedala podnět k jejich odebrání vodoprávnímu úřadu nebo hasičům. „Těžko lze přijmout argument neefektivnosti odběru, když následný den byly odběry ze známých výustí provedeny a jejich výsledky jsou zřejmě jedním z rozhodujících důkazů dalších šetření. Nízký počet inspektorů byl dán přítomností jen zástupců oblastního inspektorátu Olomouc, nikoliv Brno, do jehož působnosti část znečištěného toku a zřejmě i zdroj kontaminace patřil. ČIŽP uvádí, že dostala od vodoprávního úřadu za úkol monitorovat tok. Ale ani tento úkol nesplnila s odkazem na spolehnutí se, že to provedli hasiči,“ popisuje svá zjištění Jitka Seitlová.
„Častý argument ministerstva životního prostředí v případě Bečvy o neobvyklé situaci se shodou nepříznivých okolností a dříve zvládaných haváriích lze přijmout jen zčásti. Havárie na Bečvě byla výjimečná pouze podezřením na její zdroj a příčinu z firmy, kterou vlastní premiér země,“ konstatuje dále Jitka Seitlová.